Pendrekové zákonné opatření
Rok po vpádu vojsk zemí Varšavské smlouvy to v Československu vřelo. Od poloviny srpna 1969 se lidé pravidelně scházeli jak na Václavském náměstí v Praze, tak i v jiných velkých městech napříč celou okupovanou republikou. Komunistický režim, tehdy již pod vedením Gustáva Husáka, se už od července připravoval na případné občanské nepokoje, které se daly, vzhledem k prvnímu výročí neblahých událostí, očekávat. Samotného 21. srpna 1969 se situace extrémně vyhrotila, kdy začali Sbory národní bezpečnosti, armáda, ale i povolané jednotky Lidových milic útočit na bezbranný lid i za cenu lidských ztrát. Na 5 lidí bylo během nepokojů zabito, desítky byly zraněny a následně bylo zadrženo téměř 2500 demonstrantů.
Tehdejší zákony, hlavně pak trestní zákon z roku 1961, neumožňovaly efektivní zvládnutí takovýchto občanských nepokojů, jejichž rozměry zaskočili i jinak připravené komunistické pohlaváry. Den po výročí, 22. srpna 1969, bylo předsednictvem Federálního shromáždění přijato Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb. z 22. srpna 1969 o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku, které režimu dalo účinné nástroje, jak naložit s velkým množstvím protestujících – i když oficiálně mělo zákonné opatření za cíl zajištění veřejného pořádku, ve skutečnosti tento právní předpis udělil Sborům národní bezpečnosti mimořádné pravomoci k perzekuci nespokojeného obyvatelstva.
Mimochodem, i přesto, že se pro tento kus socialistické legislativy vžil název pendrekový (či obuškový) zákon, jednalo se o zákonné opatření – podle článku 58/3 Ústavního zákona o československé federaci, mohlo předsednictvo Federálního shromáždění v době, kdy nezasedal tento federální parlament (ten se scházel pouze dvakrát ročně), přijímat neodkladná zákonná opatření, která se sice vyhlašovala jako zákony, ale musela být při nejbližší schůzi Federálního shromáždění schválena, jinak pozbývala platnosti. Režim tak dokázal velice rychle a pružně reagovat již den po protestech přijetím zmíněného obuškového zákona, který nabyl účinnosti dnem svého vyhlášení, tedy 22. srpna 1969.
Opatření platilo do konce roku 1969
Zákonné opatření zakazovalo lidem účastnit se akcí, které narušují veřejný pořádek nebo odpírat plnění povinností, které by vedlo ke ztížení udržení veřejného pořádku. Mimo jiné tak umožňovalo provádět velice urychlená soudní řízení, zvyšovat trestní sazby u vybraných trestných činů, ukončovat jak zaměstnání, tak studia nepohodlných občanů a především zadržovat lidi až na 21 dní. Podle historiků bylo kvůli pendrekovému zákonu odsouzeno přes 1500 lidí. Účinnosti pozbyl 31. prosince 1969, jelikož jej režim od počátku koncipoval především na zvládnutí srpnových nepokojů, ale některé z jeho prvků (především zrychlení trestního řízení) byly následně přejaty do novely trestního zákona.
Jelikož zákonné opatření vyžadovalo signaci prezidenta, federálního předsedy vlády i předsedy Federálního shromáždění, jsou pod ním podepsání všichni tři představitelé nového proreformního křídla komunistické strany, kteří stáli za událostmi Pražského jara – Ludvík Svoboda, Oldřich Černík i Alexander Dubček, jehož podpis zamrzel národ ze všeho nejvíce. Lid tak dostal jasný signál, že naděje na návrat uvolněných pořádků jsou definitivně pryč.
A tady si přečtěte, jak americký prezident Johnson reagoval na obazení ČSSR Sověty.