11000: Bitva u Thermopyl
Legendární příběh o skupině neohrožených 300 Sparťanů, kteří se vydali bránit svou zemi před invazivními perskými vojsky, znají díky filmu Zacka Snydera, 300: Bitva u Thermopyl, i lidé, kteří se jinak o hodinách dějepisu oddávali spánku. Snímek natočený podle komiksového románu Franka Millera, autora Návratu temného rytíře či Sin City, patří k nejpopulárnějším filmům nultých let, ale filmaři se během jeho natáčení nevyhnuli řadě historických nepřesností. Ty má na svědomí především přehnaná stylizace celého snímku a hlavně pak samotná komiksová předloha, jež má k historickému dokumentu více než daleko.
Jen samotný název filmu je naprosto nepřesný – ve skutečnosti proti perské armádě nebojovali jen Sparťané (kterých navíc nebylo 300, ale více než čtyřikrát tolik), ale i další Řekové, takže se Xerxově vojsku postavilo více než 11 tisíc Řeků včetně Atéňanů, kteří oproti filmu požádali právě Spartu o pomoc. Podoba perského krále Xerxa (jenž se v bitvě vůbec neobjevil) je naprostý historický nesmysl, jelikož oproti představám filmařů měl vousy a pravděpodobně i vlasy a v žádném případě se neobklopoval skupinou na opiu závislých zrůd pořádajících nonstop orgie.
Místo hrdinů otrokáři
Dalším historickým nesmyslem, ze kterého by praskla cévka nejednomu pracovníkovi antického ústavu filozofické fakulty, je poté začlenění slonů a nosorožců do struktur perské armády, která disponovala přinejlepším koňmi. Byť uznáváme, že se Snyder pokoušel být věrný Millerově komiksové předloze, kde se tento zoologický nonsens také objevuje. Podobně filmaři převzali Millerovo tvrzení, že se sparťanský chlapec stane mužem až poté, co zabije v lesích vlka – není tomu tak, jelikož skutečnou zkouškou dospělosti pro sparťanskou mládež bylo zabití otroka. Nešlo ani tak o vraždu jiné lidské bytosti (byť pro Řeky otroci nebyli lidé, ale věci), jako spíš o trénink plížení. Pokud vás při tom nachytali, čekal vás od jeho majitele tvrdý trest.
Snad nejméně přesné na celém filmu je potom vykreslení samotných Sparťanů, kteří kromě toho, že nebojovali jen v kožených trenkách, ale ve zbroji, pak vůbec nebyli tak kladnými hrdiny, jak film ukazuje. Sparťané patřili k největším otrokářům na celém Peloponéském poloostrově a mnohé z válek, které vedli, byly právě pro zotročení dalšího obyvatelstva. A mnozí z těch hrdinných vojáků, kteří ve filmu tak chrabře bránili svou zemi před nepřátelskými vojsky, tak vůbec nečinili dobrovolně, jelikož byli z velké části nasazeni nedobrovolně jako otroci. Takže chcete-li se dovzdělat v oblasti antických dějin, doporučujeme sáhnout spíš po jiném titulu, než je 300: Bitva u Thermopyl.
A tady si přečtěte, jak Američané v první světové válce používali jazyk indiánů coby šifru.