Kapitán Johnson

Když se řekne pirát, nejspíš si vybavíte frajera s šavlí a jednorannou pistolí, jak stojí za kormidlem ukradené španělské galéry. Má třírohý klobouk, možná pásku přes oko. Možná hák místo ruky, anebo dokonce dřevěnou nohu. A papouška na rameni, to byla velká klasika. To je podivně specifická představa, že? Piráti tady přece byli a budou vždycky. Od chvíle, kdy se lidstvo poprvé vydalo s lodí na moře se vždycky našel někdo, kdo chtěl tu loď vykrást. Ale on existuje důvod, proč si všichni představujeme piráta jako agresivního invalidu z konce sedmnáctého století.

Ten důvod se jmenuje kapitán Charles Johnson. Možná jste o něm nikdy neslyšeli. A na tom by nebylo nic divného, protože se zdá, že kapitán Charles Johnson nikdy neexistoval. Nikdy nebyla pod jeho jménem oficiálně vedena žádná loď, nikdo si ho nikdy nepamatoval, nikde není zapsán. Pod jeho jménem však vznikla knížka – Všeobecné dějiny loupení a vražd nejslavnějších pirátů. Vyšla v roce 1724 a byl to svého času absolutní megahit. Kniha popisovala všechny neslavné piráty a jejich příšerné činy, hromadu mořských legend a událostí… z nichž se mnoho nikdy nestalo, ale tím si málokdo nechal tenhle bestseller kazit. Kdo byl Charles Johnson? Nevíme. Někteří historikové se domnívají, že jím byl Daniel Defoe, autor Robinsona Crusoa, ale… nikdo si nemůže být jist.

Co ovšem víme jistě, je to, že Všeobecné dějiny pirátství slouží jako pomyslná tečka za obdobím, které se nazývá Zlatý věk pirátství. Tahle roztomilá éra trvala zhruba od roku 1650 do dvacátých let 18. století, tedy nějakých sedmdesát let. Ale skutečné koule to dostalo až v posledních dvaceti letech. Drtivá většina všech pirátských jmen, která znáte, pochází právě z tohoto období.

Epicentrum pirátského šílenství bylo v Karibiku, konkrétně na Bahamách. Víte, mezi lety 1702 až 1713 zuřila v Americe válka. Má různé názvy, z Evropy je vnímaná jako západní fronta války o španělské dědictví, Amíci jí rádi říkají válka královny Anny. To ale není důležité. Důležité je, že se španělské a britské loďstvo nahánělo po celém Atlantiku a obě strany braly pomoc, kde se dalo. To znamenalo absurdní množství korzárů a privatýrů.

Už tenkrát bylo v regionu dost bukanýrů, ale když se z pirátství najednou stala legální profese, hodně jich přibylo. Privatýři dostali od jedné strany povolení lovit obchodní i válečné lodě druhé mocnosti. Nebezpečná, ale velice výnosná práce. Válka v Karibiku zuřila jedenáct let. To je dlouhá doba na to, aby si korzáři zvykli na určitý životní styl a trvalý zdroj příjmů. Jenže pak nastal mír. A West Indies, jak se tenkrát Karibiku říkalo, bylo plné lidí, kteří uměli dobře jenom jednu jedinou věc. A nehodlali ji přestat dělat.

mohlo by vás zajímat

S mečem a neštovicemi do nitra pralesa! Byli conquistadoři hrdinní dobrodruzi nebo masoví vrazi?

Piráti z Karibiku

O všech pirátech, které budeme jmenovat, víme, že existovali. Máme datum jejich úmrtí a občas i datum narození. Ale jací to byli lidé a co všechno je o nich pravda, to už se těžko dozvíme. Původní zdroj je nakonec vždycky alespoň částečně ve Všeobecných dějinách loupení a vražd. Ten se často shoduje se zdokumentovanými historickými událostmi, ale taky má v sobě spoustu věcí, které lze jen těžko potvrdit. Nebo vyvrátit.

Prvním důležitým pirátem, kterého musíte znát, je Benjamin Hornigold. Ben Hornigold byl nejspíš někdejší privatýr pro britskou korunu a po skončení války tak nějak nikdy nepřestal přepadávat obchodní lodě. Nejradši měl španělské, protože to byl buď patriot, anebo nenáviděl Španěly víc než ostatní. Stál u zrodu Pirátské republiky, tedy velice volně spolupracujících měst a pevností po celém West Indies, které se řídily pirátským kodexem. Ano, piráti měli vlastní republiku. Fungovala od roku 1706 do roku 1717. A právě v těchto jedenácti letech se objevila všechna slavná jména.

Hornigold odchoval a vycvičil minimálně polovinu všech slavných karibských pirátů. Jeho prvním důstojníkem byl jistý Edward Teach. I když si historici nejsou jisti, jestli se jmenoval Teach nebo Tatch. Vy ho ale nejspíš znáte pod jménem Černovous. Černovous se Hornigoldovi osvědčil, takže když Benny získal celou flotilu, mladý Edward dostal vlastní loď. V době své největší slávy měl Hornigold pět lodí a téměř čtyři sta chlapů v posádce. Jeho vlajkové plavidlo se jmenovalo Ranger. Se svými třiceti děly byl Ranger svého času nejnebezpečnější loď v Karibiku.

Traduje se, že jednou se posádka Rangera a Černovousovy lodě Pomsta královny Anny přes noc opila do němoty a všichni piráti naházeli z nějakého důvodu klobouky do moře. Ráno nato tedy dvě lodě skříply do kleští obchodní plavidlo a piráti celé posádce sebrali klobouky. A nic jiného. Historici netuší, zda se tohle skutečně stalo. Ale pokud se to stalo, mělo to od Hornigolda sloužit jako demonstrace síly.

Na druhé straně byl Hornigoldův rival Henry Jennings. Zatímco Ben Hornigold prosazoval… hm, více či méně gentlemanský přístup k pirátství, Jennings byl posterboy pro antipirátskou propagandu. Monstrum na vodě. S Hornigoldem se podílel na založení Pirátské republiky, ale to bylo všechno, co spolu měli společného. Jennings taky odchoval řadu vlastních pirátů, z nichž nejslavnější byl Charles Vane. Ten proslul jako nejlepší a nejrychlejší mořeplavec ve West Indies… a taky byl známý tím, že mučil nepřátelskou posádku a povraždil všechno, co mu přišlo pod ruku.

K Jenningsovi a jeho partě choval Hornigold s Černovousem… jistou nechuť.

mohlo by vás zajímat

Incestní kanibalská rodina žila ve sklepě a lovila lidi, dostala ji až malá armáda

Zrádce Benny

Zatímco Jenningsovi lidé vydělávali prachy na tom, že jim nic nebylo svaté, Hornigold držel svoje lidi zkrátka a napadal jenom španělské lodě. Takže když Pomsta královny Anny jednou odplula a Černovous nemohl Hornigolda podpořit, ostatní důstojníci přehlasovali svého kapitána a Hornigold byl zbaven velení. Ranger začal napadat všechny lodě a někdejší nejuznávanější bukanýr z Karibiku musel přihlížet, jak vzbouřenci, jeho bývalá posádka, masakrují Brity a jeho reputaci.

Když se Ranger znovu shledal s Černovousem, věnoval Edward Teach svému někdejšímu veliteli malou loď i s posádkou. Mělo to být gesto dobré vůle „Vrať se do Nassau, Benny, a utop se ve víně a kurvách, zasloužíš si to“. Jenže Hornigold měl jiné plány. Přišel rok 1717 a nový, velice přísný a efektivní guvernér nabídl všem pirátům ve West Indies milost za jejich zločiny. Nikdo to nevzal.

Kromě Bena Hornigolda. K smrti naštvaný Hornigold si nejenom vzal milost, ale i pozici vrchního lovce pirátů v Karibiku. A byl v tom mimořádně úspěšný. Ostatně, nikdo neznal West Indies a piráty tak dobře jako on. Během roku a půl jich pochytal devět, včetně Jacka Rackhama, což byl někdejší pobočník Charlese Vana. Na toho měl Hornigold obzvlášť pifku, protože Vane se zmocnil Rangera a teď se s ním promenádoval Karibikem. Vane byl mimochodem jediný pirát, jehož se Hornigoldovi nepodařilo dostat. Ale panuje podezření, že ze starého přátelství dovolil Benjamin Edwardovi utéct z regionu.

GALERIE Zlatý věk pirátství

+ DALŠÍCH 6 FOTEK + DALŠÍCH 7 FOTEK

Jouhouhou a flašku rumu

Černovous se zamotal ještě do hromady cool dobrodružství, ale nakonec byl zahnán u ostrova v Severní Americe do zátoky, kde jeho loď vzala nečekaným útokem malá jednotka britského námořnictva pod vedením poručíka Roberta Maynard. Maynard si přímo v bitvě našel Černovouse osobně, došlo na šermířský zápas, který skončil Teachovou smrtí. Maynard legendárnímu pirátovi usekl hlavu a zavěsil ji na příď své lodi. Byl za to povýšen na kapitána.

To se stalo v roce 1718, pár měsíců poté, co jeho někdejší parťák Benjamin Hornigold v podstatě osobně zničil Pirátskou republiku, kterou sám založil. Britská koruna byla Bennyho činností tak potěšena, že se uvažovalo o veřejné funkci pro tohohle sympatického rebela. Jenomže než se stihlo rozhodnout, nešťastnou náhodou se Hornigoldova loď cestou do Mexika setkala s hurikánem a Benny šel i s lodí a posádkou pod hladinu.

Ve stejném roce shodou okolností poprvé zklamal navigační čich Charlese Vana a Ranger najel na útesy. Vane byl jeden z mála lidí, kteří se dostali na břeh a tam ho našly úřady. Byl odvezen do Port Royal, kde ho několik týdnů mučili a nakonec veřejně oběsili.

Nikomu z těch chlapů nebylo víc než čtyřicet.

I v dobách největší slávy měli piráti vážně krátký život. Ale těch pár let, které ovládaly překrásně modré vody Karibiku… ty námi rezonují dodnes. Tímhle bleskovým shrnutím jsme jenom poškrábali povrch toho, co všechno za příběhy skrývala Pirátská republika. Další kapitány najdete v galerii a k některým z nich se určitě ještě vrátíme.

Takže nezapomeňte večer panáka rumu. Když je ten jejich den.