Božena sexem posedlá?
Čtyřdílná minisérie Lenky Wimmerové Božena o životě a díle spisovatelky Němcové už divákům ukázala tři epizody, v jejichž rámci stihla přeobsadit hlavní hrdinku a nechat ji mít mnoho sexu a vlastních názorů. Ačkoliv po třetím díle je čím dál jasnější, že znát charakter a povahu spisovatelky, o níž se dodnes učí na školách jako o jedné z největších osobností české literatury, je důležité pro pochopení její tvorby, ne každému tak otevřeně feministické pojetí titulní postavy sedlo. Reakce jsou vyrovnané, ale smíšené - ty negativní mluví mimo jiné o tom, že počet sexuálních scén v seriálu je otravný, směšný, nadbytečný. A nejde jen o komentáře v diskuzích na sociálních sítích. V rozhovoru pro iRozhlas.cz se novinářka Pavla Kindernayová režisérky série Wimmerové doslova ptala: „Máte křehkou, uměleckou duši, ale musím se zeptat: proč je v seriálu tolik explicitního, tedy dopodrobna zobrazeného, sexu?“ A dále: „Nevnímáte jako chybu, že feministicky zabarvené téma jako Božena Němcová zpracovával tvůrčí tým žen? Nebojovaly jste někdy se ztrátou nadhledu?“
Wimmerová se s řekněme nešťastně formulovanými otázkami poprala se ctí. Ještě si upřesněme, že Božena skutečně žádný „explicitní“ sex neobsahuje - bradavku aby pohledal! Ale milostných scén v seriálu je mnoho a mají dost prostoru. Wimmerová chtěla odlišným pojetím jednotlivých Boženiných intimních styků jasně odlišit, kdy je sex manželskou povinností, a kdy aktem citu. Obojí bylo pro Němcovou a její osobní i autorský vývoj jasně zásadní a důležité. Ale zjevně to není jasné každému.
„Božena měla štěstí, že si ji vzal Němec, protože jiný by ji v té době za takové chování vyhnal,“ stojí v jednom komentáři pod rozhovorem s Annou Geislerovou, představitelkou Boženy Němcové ve středních letech, který herečka poskytla DVTV - a který se opět točí kolem počtu postelových scén v seriálu. Autor komentáře má jistě pravdu; kromě story velké literátky je Božena příběhem dívky z chudých poměrů žijící v 19. století se vším všudy. Se starším manželem ve svazku bez lásky, s maximem povinností, za jejichž nedodržování čelí odsudkům blízkých i širokého okolí, s minimem práv či osobního prostoru, kupou dětí a alespoň zčásti marnými sny a touhami.
V tomto směru Božena neříká mnoho nového, přesto je potřeba i v roce 2021 takové příběhy vyprávět. Ačkoliv dnes si ženy mohou (víceméně) vybrat, koho si vezmou, kdy, kolik a jestli vůbec budou mít děti, mohou volit mezi kariérou a životem v domácnosti a zdánlivě jsou rovnoprávné, realita je taková, že na svobodnou a skutečně emancipovanou ženu, která si dělá, co chce, obzvlášť v oblasti sexuality a vztahů, je stále pohlíženo pokud ne rovnou s despektem, tak minimálně jako na divnou. Dalo by se namítnout, že to není pravda - ať si každý dělá, co chce, mně je to jedno, hlavně ať s tím neotravuje ostatní. Ale se stejným argumentem mnozí přistupují nejen k ženám, ale třeba i k lidem jiné rasy či s jinou sexuální orientací, než je ta v české společnosti většinová. Je to argument lidí, kteří rovnocennost zaměňují s tolerancí. Není to totéž.
Mattoniho zadek nikdo neřešil
V případě Boženy se tak trochu nabízí srovnání s pět let starým seriálem Já, Mattoni, který vznikl rovněž v produkci České televize. Dvanáctidílná série byla sice z velké části fiktivním příběhem slavného českého podnikatele, ale také se opíral o skutečnou historickou osobnost a do jisté míry i o dobové reálie. Mattoni stál hodně peněz, asi 100 miliónů korun, a nebyl dobrý. Stupidní scénář nedokázaly skrýt ani výpravné scény a bohaté kostýmy. O tom se tehdy hodně mluvilo, jak je ten seriál špatný. Ale rozhodně se nediskutovalo o tom, zda je morálně v pořádku, že je Mattoni prakticky gigolo, který vymetá nevěstince a týrá vlastní manželku. Nemluvilo se o „expilicitních sexuálních scénách“, ačkoliv minimálně jednou obrazovku v plné šíři zabral nahý zadek Davida Švehlíka (nebo jeho dubléra, každopádně tam ale byl. Já si to pamatuju.)
Když totiž tohle dělá muž, je to v pořádku, zatímco u ženy to, že má sex, manželský i mimomanželský, a nějakým způsobem na něj reaguje, stále překvapuje. Je stále nezvyklé vidět - a to na plátně či obrazovce, ale i v reálném životě - že si žena může užít jednorázovku a nezhroutit se z toho, nebýt v pozici využité oběti, dokonce toho ani nelitovat. Že k sexu může mít i jinou motivaci, než že se to od ní očekává, a že netouží jen po plození dětí, ale i po rozkoši. Božena se odehrává v době před dvě stě lety, ale ještě ani před sto lety na tom ženy nebyly, co se postavení vůči mužům týče, o moc líp. I současná společnost má ke skutečné rovnosti pohlaví daleko, protože odmítá změnit jádro svého uvažování. Zakrývá to povrchními ústupky, aby si mohla snadněji nalhávat, že problém už je dávno vyřešen. A to se pak projevuje tím, že tolika lidem přijde otravné, směšné a nadbytečné ukazovat, že Božena Němcová měla sex.
Paradoxní je, že nebýt právě těchto lidí a jejich hlasité kritiky, seriál Lenky Wimmerové by naprosto zapadl. Božena je totiž veskrze průměrným dílem se všemi standardními neduhy české seriálové produkce, jakými jsou špatný scénář s dialogy absolutně neodpovídajícími dobovému zasazení, laciné snové a retrospektivní sekvence či nesmyslné a hlavně všudypřítomné hudební motivy. Nebýt neodbytné touhy bouřit se nad emancipovanou ženskou hrdinkou s „divokým“ sexuálním životem, na celou Boženu by si za půl roku nikdo ani nevzpomněl. Takhle sice určitě nezažehne feministickou revoluci, ale jisté zásluhy v tomto směru jí už nikdo neodpáře. Jokes on you.