Historie české politiky je historií jedinců. Žádná strana nemůže pořádně fungovat, pokud nemá několik silných osobností, které ji táhnou vpřed. Podívejte se na ANO. Má program? Kdo ví? Na tom nezáleží. Mají Andreje Babiše. Na druhé straně si můžete o Miroslavu Kalouskovi říkat, co chcete, ale TOPka stála svého času z velké části na něm. Ne všichni jedinci se však takhle snadno najdou.
Cestou necestou
Než se na politické scéně doopravdy objevil Václav Klaus mladší, byl největším českým republikánem pán, který se jmenoval Miroslav Sládek. Dnes je z něj takový polozapomenutý fantom devadesátek, ale tenkrát byl docela úspěšným politikem. Se svými výroky o tom, že bychom si měli zabrat zpátky Podkarpatskou Rus, přestěhovat tam všechny Romy, a pak ji zase vrátit. No a tahle lidská zrůdička ráda vpalovala lidem do obličeje, že jsou, jak on rád říkal, „političtí turisté“. Protože v jeho očích to byla velká urážka. Takový politický turista je dno.
To, že střídáte politické strany, může znamenat spoustu věcí. Třeba vám nesedí vnitřní řízení, třeba to politické hnutí není zevnitř takové, jak se tváří navenek. Ostatně, nikdy není. A možná jen čekáte, než se objeví nějaká strana, nějaké hnutí, které vaše politické postoje vystihne ještě lépe. Nebo prostě jen hledáte ten správný další stupínek pro vaši kariéru.
A pak jsou lidé, kteří mění strany dramaticky. Během velkých a životně důležitých hlasování. Najednou hlasují mimo linii, vrazí své straně „kudlu do zad“ a přeběhnou. Ano, občas v tom jsou úplatky a intriky a hry mocných. Ale možná občas někdo prostě odmítne hlasovat nějak jenom proto, že mu to říkají a hlasuje tak, jak mu nařizuje jeho vědomí a svědomí. A tak by to ostatně mělo být, že.
Přestože stranická politika v Česku vznikla doopravdy až před třiceti lety, máme širokou sbírku povedených turistů i přeběhlíků. Můžete se na ně podívat v naší galerii.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
