Palachův radikální čin v polovině ledna roku 1969 šokoval celý svět. Zatímco v Japonsku ho v médiích přirovnávali k Janu Husovi, který zemřel v boji za pravdu, tak například v Maďarsku se objevily informace o tom, že Palach nespáchal čin z vlastní vůle, jelikož mu bylo namluveno, že bude hořet takzvaným studeným plamenem, který mu neublíží. Českoslovenští komunisté se naopak tento hrůzostrašný čin snažili bagatelizovat a především ututlat.
Palach byl trnem v oku komunistů
Z upálení Jana Palacha se stala celosvětová událost, o které informovala média ve všech zemích světa. Světe, div se, Západní blok se o děsivém činu snažil informovat naprosto opačným způsobem než ten Východní. V Československu tomu bylo naprosto jinak. Je pravdou, že někteří tuzemští politici vyjadřovali nad tímto činem lítost, jiní se naopak pokoušeli vymýšlet konspirační teorie o tom, co všechno mohlo za Palachovou smrtí stát. Komunistům šlo vždy vymýšlení alternativních pravd a ani v tomto případě neměli problém přijít s „vysvětlením“, proč to zoufalý student udělal.
Podle tuzemských komunistů mohli za Palachovo upálení například pravicoví spisovatelé a novináři, ve kterých se mladý student vzhlížel. Konkrétně poslanec Vilém Nový se neštítil veřejně šířit názory o tom, že byl dokonce zmanipulován organizovanou skupinou. Zhruba měsíc po Palachově smrti prohlásil Nový v České Lípě, že jeho čin vyvolal také ostrou reakci nejvyššího stranického vedení v Moskvě. Leonid Brežněv a Alexej Kosygin v dopise vyzvali československé představitele, aby vyhodnotili činnost protisocialistických sil v souvislosti s provokací, kterou předvedl právě Palach. A není se čemu divit, když jeho čin spustil šílenou vlnu pokusů o sebeupálení. Konkrétně jich bylo zhruba 30 a kromě zmiňovaného Palacha můžeme vzpomenout například na Plocka nebo Zajíce.
Tehdejší režim věděl, že se jedná o obrovský problém, který může v lidech vzbuzovat rebelské choutky. Přesto se však snažil tyto činy zlehčovat a Palachův kult nijak výrazně nezveličovat. KSČ například rozhodla o přesunutí Palachova hrobu z Olšan do Všetat a jeho rodinu čekalo sledování ze strany StB.
Zlehčovat Palachovy činy se snaží i současní komunisté. 11. ledna například vyšel na webu kscm.cz komentář od Jana Korose, ve kterém si autor doslova stěžuje na to, že média pravidelně připomínají smrt Jana Palacha, přestože se ve světě upálilo mnohem více lidí z politických důvodů. A proto bychom si je měli připomínat také. „O Janu Palachovi koluje hodně legend. Asi nejvýraznější je ta, že čin udělal sám od sebe. Podle dostupných dokumentů Palacha k sebevraždě burcoval jistý kněz. Dále je také prokázáno, že Jan Palach byl socialista a žádný antikomunista. Pouze antikomunisté Palacha stále předhazují komunistům jako oběť jejich systém. To je samozřejmě hloupost, Palach si přál socialismus,“ popisuje autor Koros, který dodává, že Palach nesouhlasil s invazí vojsk. Podobně se v roce 2013 vyjádřil k Palachovi i tehdejší poslanec Miroslav Grebeníček (KSČM) a setkal se s překvapivě pozitivní odezvou. Palach byl opravdu levicově zaměřený člověk, který si přál socialismus s lidskou tváří, ale zároveň mu vadilo a stresovalo ho udávání, šmírování, cenzura a další špatnosti, které s sebou přinesl tvrdý život v Československu po roce 1968.
Na druhou stranu nesmíme zapomínat, že před srpnem 1968 i po něm nám pořád vládli komunisté. A především bychom neměli zapomínat na to, že to byli právě někteří českoslovenští politici, kdo se nestyděl poslat Brežněvovi zvací dopis, který zapříčinil invazi do Československa. Konkrétně se jedná o soudruhy Aloise Indru, Drahomíra Koldera, Oldřicha Švestku, Antonína Kapeka a Vasila Biľaka, kteří za svou vlastizradu nikdy nebyli souzeni.
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
