Že se nestydíš, Jackie!

Jacqueline Bouvier-Kennedy-Onassis byla prototypem dokonalé první dámy. V očích Američanů platila téměř za nedotknutelnou modlu, obzvlášť poté, co předčasně ovdověla. I lidé z jejího blízkého okolí se o ni po smrti J. F. K. starali a dbali na to, aby jí nikdo nijak neublížil fyzicky ani psychicky. Když vám manžela zastřelí šílený atentátník, zatímco sedíte vedle něj, a když na vás přitom koukají všechny oči jedné z největších světových velmocí, lehké to prostě nemáte.

Je tomu 29 let, co „Jackie“ zemřela a i dnes je považována za ikonu elegance a stylu. Ostatně její růžový kostým Chanel je uložen v americkém Národním archivu, i když, pravda, důvod pro to je tragický. Tahle žena si ale obdiv zasloužila i za svou inteligenci a za to, že dokázala využít vrozeného nadání. Pocházela z vysoce postavené rodiny a bylo jasné, že se pravděpodobně vdá za někoho významného, takže vlastně ani vzdělání nebo vlastní profesi nepotřebuje. A ona se přesto vrhla na kariéru reportérky, díky níž pak ostatně poznala svého prvního muže.

mohlo by vás zajímat

Vzal si kameru a natočil, jak Kennedymu explodovala hlava: Zapruderův film zůstává jediným záznamem atentátu na JFK

Holky z lepší společnosti to v USA v minulém století neměly úplně snadné, co se svobodné vůle týče. Své by o tom mohla vyprávět Jackieina sestřenice Edith „Edie“ Bouvier Beale. O Edie by pravděpodobně nikdo nikdy neslyšel, nebýt toho, že o ní a její matce, rovněž Edie, na začátku 70. let vyšel článek nejprve v magazínu National Enquirer a posléze i velká reportáž na titulce New York Magazine. Oba texty odhalovaly, že teta a sestřenice Jackie žijí v absolutní bídě v rozpadajícím se, mývaly a blechami prolezlém domě na Grey Gardens. A rovněž se ptali, proč jim Jackie, žena multimilionáře, nepomůže. Právě na konto mediálního povyku se bývalá první dáma se svou sestrou Lee Radziwill vydala za zapomenutými příbuznými a poskytla jim finanční prostředky na nezbytné opravy jejich ruiny, z níž je město chtělo kvůli šíleným (ne)hygienickým podmínkám nechat vystěhovat, a kterou Edie starší tvrdohlavě odmítala opustit.

V kombinaci s tím, že tehdy stránky bulvárních plátků plnilo rovněž Jackieino nešťastné druhé manželství, které zlí jazykové dokonce označovali za „zlatokopecký svazek z rozumu“, někdejší modla dostala v očích Američanů trochu realistický nádech.

Malá a velká Edie

A přitom na místě Jackie mohla být právě „malá Edie“, jak se Edith Bouvier Beale ml. přezdívalo. Její matka pak byla „velká Edie“. Dvě ženy spolu v Grey Gardens žily samy asi 50 let a jejich příběh je do jisté míry fascinující, spíš ale smutný. To, že Edie mohla být první dámou USA, tvrdila sama Edie. Dokonce to řekla přímo „otci klanu Kennedyů“, Josephu Kennedymu Sr., na inauguraci J. F. K. A jak na to Edie přišla? Ona totiž tvrdila, že byla zasnoubená s Joem Kennedym Jr., nejstarším z těch slavných bratrů Kennedyových, který ale zemřel v boji za druhé světové války.

Ve skutečnosti se Joe a Edie setkali jednou v životě na některém z banketů vyšší společenské vrstvy. Za mlada tam Edie byla za hvězdu. Krásná a veselá dívka s komediálním talentem byla sice trochu divoká na slečnu z lepší rodiny, ale bylo to zábavné a bylo to v mezích. Nadání pro showmanství zdědila po své matce, rovněž zrozené z americké smetánky, která ale zase milovala spíš zpěv. Velká Edie dokonce v domě na Grey Gardens pořádala bankety pro sousedy, kde jim pěla k tanci i poslechu. To se ale nelíbilo jejímu manželovi, Phelanu Bealovi.

Ten se nakonec rozhodl od své ženy odejít do New Yorku, kam s sebou po dlouhém přemlouvání vzal i dceru. Chtěl, aby poznala svět a našla si zaměstnání, když si zatím nevybrala manžela. Jenže Edie chtěla být herečkou. Tajně chodila na kurzy do amatérských divadel a začala si románek se ženatým politikem. Když jí na to otec přišel, poslal ji zpátky domů k matce. To byl víceméně konec Ediina života, protože z domu na Grey Gardens a od velké Edie už nikdy neodešla.

GALERIE Příběh Grey Gardens

+ DALŠÍCH 8 FOTEK + DALŠÍCH 9 FOTEK

Matka a dcera si na sobě vytvořily skoro až nepatřičnou závislost. Po oficiálním rozvodu Phelana a Edith starší už dámy neměly žádný stabilní příjem. Starší bratři malé Edie navrhli matce, ať luxusní dům, na jehož provoz a údržbu nemá prostředky, prodá a odstěhuje se na Floridu. Tím ji chtěli zajistit, pravda, taky se jí tak trochu zbavit a sestře poskytnout ještě jednu poslední šanci na vlastní život. Jenže hrdá a tvrdohlavá velká Edie odmítla dům, který navrhl věhlasný architekt Joseph Greenleaf Thorpe, opustit. A stejně tak odmítala pustit do světa „svou“ malou Edie. Někdy v té době malé Edie také vypadaly všechny vlasy, což ji traumatizovalo a definitivně přikovalo do bezpečné maminčiny náruče. Šátek, kterým pleš zakrývala, téměř nikdy nesundávala.

Postupem času přišla nezdravě semknutá dvojice o většinu přátel a známých. Malá a velká Edie v domě žily v podstatě v izolaci. Jedinou společnost jim dělali mývalové, toulavé kočky, blechy a švábi, kterými byl později chátrající dům úplně prolezlý. Dvě ženy tam živořily mezi odpadky skoro stejně jako ta zvířata. Po onom mediálním skandálu se o ně začalo zajímat kreativní sourozenecké duo Albert a David Maysles. Bratři původně chtěli zpracovat dokument o rodině Bouvierových a Lee Radziwill jim ho dokonce financovala. Když ale Mayslesovi přišli s tím, že nechtějí vyrobit krásný obrázek o dětství a dospívání Jackie a jejích příbuzných, ale podat svědectví o životě Bealových, Radziwill jim peníze zase vzala a zabavila i část natočeného materiálu. Mayslesovi ovšem pokračovali na vlastní pěst i náklady.

Dokument Grey Gardens měl neskutečný ohlas a dodnes je považován za mistrovský kousek žánru známého jako „direct cinema“. Ten byl v Americe mezi filmaři oblíbený hlavně díky tomu, že využíval ručních kamer a celkově nebyl příliš nákladný. Zároveň v něm tvůrci nechávají natáčené osoby odvyprávět své životní příběhy bez větších zásahů, čímž divákům poskytují autentický záznam skutečnosti.