Hrůzný nález

První, kdo našel tělo byl místní pytlák, který v lese nedaleko cesty kladl pasti. Nález neohlásil, protože se bál, že by mu policie jeho pasti zabavila… a když se na něj přišlo, tak mu je taky zabavila. Mladík, který nakonec tělo ohlásil policii, také neměl úplně čisté svědomí. Tělo našel, když špehoval své spolužačky ze školy. Ze studu a také ze strachu z toho, že ho budou oficiální místa podezírat, si nechal objev pro sebe. Svědomí ho nakonec druhý den dohnalo k telefonátu. Rychlá kontrola obou mužů zjistila, že jsou čistí, na předpokládanou dobu smrti mají alibi. Ani jeden navíc neměl násilnou historii, natož s dětmi, a detektivům se je nepodařilo spojit si s žádným chlapcem v okolí. Vyšetřování se rozjelo na plno.

Ohledání těla zjistilo už zmíněné stopy po zákrocích, ale i známky podvýživy, infekci v oku a pozastaveného růstu, který byl nanejvýš pravděpodobně způsoben mizerným zacházením s dítětem. I proto se nepodařilo nikdy přesně určit věk nebohého chlapce. Příčinou smrti bylo pravděpodobně několik silných ran do hlavy. Před smrtí nebo těsně po ní byl chlapec omyt, byly mu ostříhány nehty a vlasy, někdo ho skoro láskyplně zabalil do deky a nechal v bedně u silnice.

A to bylo tak všechno, co policie měla. Tedy… nic moc.

mohlo by vás zajímat

Musí se to udělat! Jak dvě dvanáctileté holky obětovaly svou spolužačku strašidlu v lese

Těch pár stop

O krabici se zjistilo, že patří k dětské postýlce, kterých se v těchto bednách prodalo v okolí dvanáct. Na výzvu policie se ozvaly čtyři domácnosti, na kterých nebylo nic podezřelého, další dvě domácnosti byly vypátrány, ale na těch se taky nenašlo ani smítko podezření. Zbylých šest se nikdy nenašlo, zákazníci platili cash. Deka se vyráběla v Severní Karolíně a v Kanadě, ale prodalo se tisíce kusů do celých Spojených států, takže taky slepá stopa.

Vzhledem ke stopám po skalpelu policie kontaktovala nemocnice v širokém okolí, ale žádná neměla o chlapci záznamy, nikdo ho nepoznával. To bylo samo o sobě podivné, že toho chlapce nikdo neznal a nikdo nepostrádal… Patologie na Filadelfii pak přišla s překvapivou teorií. Na základě ostříhaných nehtů a vlasů a hlavně stop mrzačení v rozkroku napadlo policisty, že chlapec mohl být vychováván jako dívka.

V rámci prošetřování zmizelých chlapců i dívek přišli detektivové na pěstounský dům, který sousedé často charakterizovali jako „podivný“. Bližší prošetření pěstounské rodiny ale nepřineslo nic významného, jenom dvě podezřelé drobnosti rozprostřené do několika let pátrání profesionálů i amatérů. Tou první byla dětská postýlka, která typově odpovídala té převážené v inkriminované krabici. Tou druhou bylo to, že si po letech jedna z dívek vzala svého pěstounského otce, což naznačovalo podivný vztah mezi nimi. Jedna teorie tedy říká, že mrtvý chlapec byl plodem jejich v té době pravděpodobně ilegální „lásky“.

V následujících letech se pak policie topila v hromadě nesmyslných tipů od veřejnosti, včetně historek o muži, který v okolí kupoval byt, a který někde přiznal, že prodal svého syna a podobně. Prověřovalo se i svědectví řidiče, který prý v oblasti viděl dvě ženy něco vykládat z auta, ale nepotřebovaly pomoc, tak jel dál. Poznávací značku neviděl, jedna z žen stála přímo před ním. A tak dále a tak dále… Jenže buď k teoriím chyběly detaily, důkazy, anebo se po prošetření ukázaly jako nepravdivé.

A případ pomalu vychladl.

GALERIE Chlapec v krabici

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Neznámé dítě Ameriky

V roce 2002 se objevila nová postava v případu. Označuje se jako Martha nebo prostě jen M. Ta kontaktovala policii s tím, že byla svědkem vraždy malého Jonathana, jak mu prý s matkou říkali. Protože měla M historii duševních chorob, nebral ji nikdo vážně až do doby, kdy začala uvádět nikdy nezveřejněné detaily vraždy. Správně řekla, že chlapec měl jako poslední jídlo fazole například. Pamatovala si to proto, že je chlapec vyzvracel, když ho matka koupala. V záchvatu vzteku ho pak umlátila k smrti, ostříhala, aby nebyl rozpoznatelný svými „nádhernými vlasy“ a převezla ho do náhodného místa v Pensylvánii, kde ho v krabici vyhodila z auta.

Martha dále vypověděla, že když tahaly krabici z vozu, zastavil u nich řidič a ptal se, jestli je všechno v pořádku a zda nepotřebují pomoct. Marthina matka nakázala M, aby se postavila před SPZku… připomíná vám to něco? Ano. Podle většiny amatérských detektivů i řady profesionálů, kteří se případem zabývali na vlastní pěst, M mluvila pravdu.

Podle její verze její matka koupila malého Jonathana k převýchově na holčičku od muže, který nápadně seděl popisu toho pána, který měl prodat svého syna. Jenže tahle teorie se nikdy nedostala do oficiálního spisu, takže přestože byli po padesáti letech kriminalisté blíž než kdykoli jindy, vraha nikdy nenašli. A protože byla její matka i „prodejce“ po smrti, neměl kdo její verzi potvrdit.

Jonathan leží pod nepojmenovaným hrobem na hřbitově ve Filadelfii. Náhrobek nese nápis Neznámé dítě Ameriky. V médiích a mezi true crime fandy ale bude nejspíš navždy znám jako Chlapec v krabici.