10. února roku 1954 byli za velezradu, obecné ohrožení, vyzvědačství a pokus o vraždu v Praze na Pankráci popraveni Jiří Řezáč, Jaroslav Sirotek a Bohumil Šíma. Denní tisk o procesu tehdy informoval v článku „Žádná protistátní činnost nezůstane nepotrestána“. Tři zmínění byli totiž zakládajícími členy protikomunistické odbojové skupiny Černý lev 777, která operovala na Milevsku a úspěšně zaútočila například na sekretariát KSČ v Sedlčanech či v Milevsku.
Ozbrojený nesouhlas s komunistickým režimem
„Hlásím, že dne 3. 7. 1949 kolem 1.25 hod. byly neznámým pachatelem vhozeny do okresního sekretariátu v Sedlčanech 2 granáty nebo 2 pumy. Sekretariát byl úplně zdemolován. K úrazu nebo o život nepřišel nikdo. Po pachatelích bylo okamžitě zahájeno usilovné pátrání. Krajské velitelství NB Praha, krajský velitel NB plk. Jahelka.“
Právě tímto hlášením si poprvé získala větší pozornost odbojová činnost protikomunistické odbojové organizace působící pod označením Černý lev 777. Skupina operovala v jižních a východních Čechách od roku 1948 až do poloviny padesátých let. Organizace byla založena lodníkem Československé plavby labsko-oderské Jiřím Řezáčem, zemědělcem Jaroslavem Sirotkem a dělníkem Bohumilem Šímou.
Aktivita skupiny by se dala charakterizovat jako ozbrojená a násilná odbojová, protestní i sabotážní činnost, která v podstatě předcházela mnohem „slavnější“ antikomunistické odbojové skupině bratří Mašínů. Skupina však chtěla primárně zastrašovat aparát a různé udavače a sympatizanty, dát najevo, že ne každý se s totalitním režimem smíří tak snadno. Již zmínění zakladatelé odbojové organizace Černý lev 777 se podíleli na plánování i následném uskutečnění většiny akcí.
Nešlo však o jediné „členy“ této odbojové skupiny. S plánováním akcí a jejich následným vykonáním pomáhali také například Jiří Dolista, Karel Kothera, Josef Novák nebo Ladislav Šimek. Po únorovém převratu v roce 1948 se nacházelo Československo v podivném stádiu. Členové skupiny byli typickými příklady lidí, kteří nesouhlasili s komunistickou totalitní nadvládou a stále doufali a věřili v to, že Američané osvobodí Československo z vlivu komunistického Východu.
Útoky na sekretariáty KSČ
V tomto kontextu se v očích odbojářů jednalo stále o jakousi „poloválečnou“ situaci, kdy je nutné sabotovat a oslabovat tehdy stále poměrně nový a čerstvý komunistický režim. Většina členů byla na základě rodinné výchovy ovlivněna poznáním, že projevy komunismu odporují lidské přirozenosti. Není tedy překvapením, že například Jiří Řezáč již v roce 1948 vhodil do volební urny bílý lístek, aby tak demonstroval svůj nesouhlas s nastávajícím režimem. Většina členů skupiny také poslouchala české vysílání Rádia Svobodná Evropa.
Skupina se věnovala opravdu různorodým akcím, k nimž patřilo například přerušení elektrického vedení nedaleko obce Nechvalice v dubnu 1949, když zde zasedala ustavující schůze JZD, ale i střelba nad hlavu komunistického funkcionáře Stanislava Čiháka, který kolem Řezáče a Sirotka projížděl na motocyklu – chtěli jej tímto způsobem odradit od další činnosti. K útoku se skupina přihlásila letáky, které byly podepsány označením „Černý lev 777“.
Skupina v průběhu měsíců shromažďovala zbraně, až v červenci roku 1949 provedla svoji nejúspěšnější akci, na kterou odkazuje i hlášení ze začátku článku. Skupina provedla bombový útok na sekretariát KSČ v Sedlčanech, a ačkoliv byl sekretariát zcela zdemolován, nikdo nebyl zraněn. V květnu 1950 skupina provedla další podobný útok, tentokrát na sekretariát KSČ v Milevsku. I tentokrát byl sekretariát zcela zničen, ale bez obětí se již útok neobešel – zabit byl příslušník SNB Josef Skopový, který v noci budovu hlídal.
Právě akce v Milevsku vyburcovala komunistický represivní aparát v čele se Státní bezpečností k obrovské aktivitě, načež musela skupina reagovat utlumením činnosti. Na začátku padesátých let musela většina členů nastoupit k povinné základní vojenské službě, což znamenalo, že k větším akcím v tomto období již nedocházelo. V roce 1954 napsali Jaroslav Sirotek a Bohumil Šíma na silnici mezi Milevskem a Petrovicemi následující hesla: „Poslední komunistický 1. máj“, „Ať žije USA“, „Den odplaty se blíží“ a „Víme o všech komunistech“.
Udání a poprava
Skupina byla dopadena v létě roku 1954 na základě udání, za kterým stála mladší seržantka – písařka okresního oddělení Ministerstva vnitra v Milevsku. Seznámila se s Františkem Pešičkou (kamarádem Bohumila Šímy) a ten před ní z nepochopitelných důvodů o odbojové činnosti hovořil. Černý lev 777 se tehdy pokoušel spojit s podobně smýšlejícími lidmi, což však zároveň znamenalo, že se informace o skupině mohly dostat k „sympatizantům“ komunistického režimu. Tak se opravdu stalo, skupina byla udána a poté zatčena. Po následných výsleších se členové skupiny přiznali k ozbrojené odbojové činnosti. Vinni byli „z pokusu zničit nebo rozvrátit lidově demokratické státní zřízení a společenský řád republiky, které jsou zaručeny ústavou“.
V procesu konaném v říjnu 1954 byli Jiří Řezáč, Jaroslav Sirotek a Bohumil Šíma odsouzeni k trestu smrti, načež byli 10. února 1955 v Praze na Pankráci popraveni. Řezáč se Sirotkem se ještě pokusili požádat prezidenta republiky o milost, Antonín Zápotocký ji ovšem zamítl. Josef Novák a Jiří Dolista byli odsouzeni na doživotí, Ladislav Šimek k trestu odnětí svobody na 22 let a Karel Kothera na 21 let vězení. Pádu nenáviděného komunistického režimu se ze všech odsouzených členů dožil pouze Jiří Dolista, který byl plně zproštěn obžaloby až v roce 1998.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
