Baletka, která okouzlila belgického krále
Cléo de Mérode se poprvé objevila na jevišti už jako sedmiletá dívka, což jí díky jejímu talentu okamžitě otevřelo dveře do prestižní taneční školy. V devatenácti letech už byla známá takřka po celém světě. Její krása jí zajistila kariéru také jako velice vyhledávané modelky. Pohlednice s jejími fotografiemi se rychle rozšířily nejen po celé Francii, ale i Evropě. S rostoucím úspěchem však přišla i závist ze strany širokého okolí.
Cléo de Mérode a Leopold II. se poprvé setkali 28. září roku 1895. Belgický král tehdy navštívil pařížskou operu, aby zhlédl Verdiho Aidu, v níž měla zazářit mladá tanečnice Cléo. Její krása ho v podstatě okamžitě okouzlila. Po představení se setkal s umělci, kteří mu prozradili, že Cléo pochází ze starého šlechtického rodu de Mérode s belgickými kořeny. Tím si jeho pozornost získala ještě víc.
Kombinace urozeného původu a nevídané krásy ho nadchla, a proto jí nabídl místo v taneční skupině La Monnaie v Bruselu a možnost se přestěhovat do Belgie. Cléo však jeho nabídku se slušností odmítla. Přesto se stala terčem jízlivých poznámek závistivých kolegyň, které rozšířily fámy o údajném milostném vztahu mezi ní a králem. Tyto spekulace se rychle staly velkým tématem bulvárního tisku, který je dokonce zachytil v několika satirických karikaturách. To se francouzské baletce příliš nelíbilo.
Boj proti pomluvám z minulosti
V roce 1950, kdy Cléo de Mérode oslavila 75. narozeniny, se rozhodla k veřejnému boji za svou čest. Zažalovala proto známou spisovatelku Simone de Beauvoir, která ji ve své slavné knize Druhé pohlaví označila za „lehkou děvu z lepší společnosti“. Cléo, která si celý život zakládala na své pověsti a eleganci, nemohla tuto urážku přejít. Požadovala odškodnění ve výši pěti milionů franků, což byla na tehdejší dobu naprosto nemyslitelná částka. Soudní spor nakonec vyhrála, ale získala pouze vynucené odstranění urážlivé pasáže z knihy. Na požadované finanční odškodnění musela podle soudu zapomenout. I přesto to pro ni bylo jisté vítězství, které ji alespoň částečně očistilo v očích veřejnosti.
Cléo de Mérode zemřela v roce 1966 ve věku 91 let. Nikdy se nevdala a nezanechala po sobě žádné děti. Její osobní život byl opředen mnoha spekulacemi a bulvární tisk jí přisuzoval vztahy s všemožnými významnými muži tehdejší doby. Mezi její údajné partnery měl patřit například americký milionář, polský šlechtic nebo francouzský zbohatlík. Skutečnost však byla naprosto jiná. Cléo milovala během svého života pouze dva muže. Její první opravdová láska podlehl tyfu, z čehož si následně odnesla životní trauma. Druhý ji opustil kvůli jiné ženě, což v ní zanechalo spíše zklamání.
Navzdory své kráse, slávě a obdivu, kterého se jí dostávalo po celém světě, zůstala Cléo ve svém osobním životě v podstatě osamělá bytost. Možná i v jejím případě platilo, že velký úspěch a veřejné uznání se neslučuje se spokojeným osobním životem. Cléo však i přes všechny životní zkoušky zůstala ikonou elegance, talentu a charakteru, který obdivovali lidé dlouhou dobu po její smrti.
Zdroje informací:
https://histoire-image.org/etudes/cleo-merode-icone-entre-romantisme-symbolisme
https://www.geo.fr/histoire/qui-etait-lintrigante-cleo-de-merode-215972
https://www.retronews.fr/societe/interview/2022/11/09/yannick-ripa-cleo-de-merode