Československo v roce 1967 zažívalo období uvolňování, takže se není čemu divit, že se západní vlivy i z pohledu rockové muziky snažili naši hudebníci zoficiálnit. Proto mezi 20. až 22. prosincem tohoto roku proběhl v pražské Lucerně 1. Československý beatový festival, který měl za cíl ukázat to nejlepší z z naší scény. Do finálového koncertu tehdy porota vybrala kapely jako Olympic, Synkopy 61 nebo Flamengo.
Revoluční festival v dobách komunismu
Před 53 lety byl zahájen 1. Československý beatový festival. Pro tehdejší hudební scénu se jednalo o obrovskou událost, protože se tímto krokem oficiálně zlegalizovala a zoficiálnila rocková hudba. Hlavním cílem festivalu bylo ukázat tehdejší veřejnosti rock v tom nejlepším světe. Nesmíme zapomínat na to, že byl rok 1967 a tehdejší Československo nebylo na beatovou muziku ještě nebylo připraveno, takže se jednalo rozhodně o zásadní počin, který posunul naši kulturu o krok vpřed. Festival byl vždy třídenní a konal ještě ještě dvakrát, a to v letech 1968 a 1971. Následující ročníky bohužel normalizační režim zakázal.
První ročník festivalu byl podle pamětníků ten nejlepší, protože vznikal spontánně a návštěvníci zažívali euforii z uvolnění komunistického režimu. Do pražské Lucerny prý tehdy dokonce přijela i televize i rozhlas, protože na svou dobu se jednalo o něco neobvyklého. V klubu se sešli vyznavači beatové muziky, kteří na sobě měli například oblečení ve stylu hippies. Jiní zas na sobě měli neobvyklé módní doplňky po vzoru svých hudebních vzorů ze Západu. Výjimkou nebyly ani například kulaté brýle, květinové košile nebo stylové kníry.
Tajemníkem festivalu se stal Miroslav Langer, který prosazoval zařazení beatové muziky do kulturního života v Československu. Nicméně celá akce by nikdy neproběhla bez hudebního publicisty Jiřího Chlíbce, který měl tehdy s pořádáním hudebních festivalů zkušenosti. Byl například spoluzakladatelem Federace českých jazzklubů, takže věděl, jakým způsobem docílit vysněného festivalu. Rozhodl se pro založený takzvané Pop federace, kterou oficiálně zaregistroval a zaštítil. Následně se spojil s mládežnickou organizací OV ČSM pro Prahu 5 a zároveň oslovil hudební dramaturgy z Music f Clubu, takže byla akce zastřešena ze všech stran.
Pořadatelé se nakonec rozhodli, že se bude jednat o třídenní akci, přičemž první dva dny se bude soutěžit a vybírat ty nejlepší kapely, a poslední den festivalu proběhne koncert těch nejlepších z nich. Na ty nejlepší kapely následně čekaly i ceny. Do finálového koncertu, který se konal vždy v pátek, se odborná porota rozhodla vybrat i kapely jako například Flamengo, Framus Five, brněnské Synkopy 61, Soulmeny, Rebels nebo Olympic.
Pro návštěvníky se muselo tehdy jednat o ojedinělý zážitek, protože se pořadatelům podařilo sehnat kvalitní západoněmeckou zvukovou aparaturu od firmy Dynacord, která se specializovala na ozvučení sálů. I tak byla úroveň některých kapel nepříliš vysoká, jak informovali tehdejší hudební publicisté. Nicméně jedním z objevů celého festivalu se stal Michal Prokop z kapely Framus Five, který o svých kvalitách přesvědčil nejen publikum, ale i porotu. Velkým překvapením byl například i zpěvák Karel Černoch z kapely Juventus nebo Michal Polák ze Synkop 61. Naopak velkým mínusem byla nepřítomnost kapely Matadors, která v době festivalu vystupovala ve Švýcarsku. Hlavním vítězem akce se nakonec stala kapela Soulmen.
Následující ročník festivalu už probíhal po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvu, takže už nebyl v tak přátelské a uvolněné atmosféře. Na akci prý však nedošlo k žádným protirežimním protestům a návštěvníci se na něm sešli primárně kvůli hudbě.
Podobné články
Arian Ebrahimi
Doporučujeme
