Milan Rastislav Štefánik se stal významnou osobností naší historie, protože je společně s Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem považován za spoluzakladatele Československa. Tento významný generál, politik, astronom, badatel, pilot, diplomat a ministr války by 21. července oslavil narozeniny, a proto by bylo dobré na něj trochu zavzpomínat.
Štefánik a jeho podivná letecká havárie
Milan Rastislav Štefánik sice zemřel ve věku pouhých 38 let, ale za svůj život toho stihl tolik, že by se podle něj dal natočit hollywoodský film ve stylu Forresta Gumpa. Nesmíme zapomínat na to, že se Štefánik za svůj život například stihl naučit plynule maďarsky, stát se doktorem filozofie nebo být astronomem, francouzským generálem, rytířem Čestné legie, matematikem, diplomatem či prvním ministrem války v historii Československa. To samozřejmě není všechno, protože do toho všeho ještě stihl procestovat poměrně kus světa. A to včetně Afriky, Tahiti nebo Ekvádoru.
Pokud vás zajímá Štefánikův fascinující životní příběh, doporučujeme si přečíst následující článek. My se však nyní zaměříme spíš na Štefánikovu smrt, která je doprovázena řadou rozličných informací a konspirací.
Den 4. května 1919 byl pro Štefánika osudným. Zrovna se chystal odletět z diplomatické mise v Itálii zpět do Bratislavy. I když měl možnost cestovat domů v pohodlném speciálně vypraveném vagonu, tak odmítl, protože se do své vlasti chtěl vrátit hrdě letadlem. Za války byl totiž válečným pilotem, takže aeroplán Caproni 450, který mu byl přidělen od generálního štábu italské armády, pro něj byl jasná volba. Štefánik však nikdy s tímto dvouplošným aeroplánem neletěl, ale doposud byl vždy jen členem posádky. Z historických zdrojů se ví, že létal pouze na strojích Voisin a Farman.
Štefánik byl přemlouván dokonce i náčelníkem generálního štábu italské armády a hrabětem Capronym, aby tímto letadlem neletěl. Jenže on si stál za svým. Nicméně letadlo neřídil Štefánik, ale dva zkušení italští piloti – poručík Giotto Mancinelli-Scotti a četař Umberto Merlini, které doplňoval mechanik Gabriele Aggiusti. V den odletu bylo zamračeno a foukal poměrně silný vítr, ale to letce ani Štefánika neodradilo. Na žádost Štefánika přeletěli z letiště San Pelagio na letiště Campoformido u města Udine, což znamenalo vzdálenost 390 kilometrů od Bratislavy. Letoun vzlétl v 8:07 a k Bratislavě se přiblížil okolo 11:15. Okolo 11:45 klesal letoun kvůli přistání, ale 70 metrů nad zemí se najednou sklonil nosem dolů a náhle dopadl do pole kousek od obce Ivanka, jež je od letiště vzdálená zhruba 4 kilometry. Když letoun dopadl, ještě se otočil na záda a začal z něj stoupat černý dým. V benzinové nádrži však bylo poměrně málo benzinu, takže požár trval jen krátce.
Když se k místu nehody dostali první lidé, všichni byli na místě mrtví. Tedy kromě Štefánika, jenž ještě chvíli žil. Nicméně jeho zranění byla tak vážná, že mu nikdo naději na přežití nedával. Vyšetřování nehody prokázalo, že za nehodu nemohlo počasí, porucha stroje, ani pilotní chyba italských letců. Příčiny nehody tak mohly být hned dvě. Buď za vše mohl Štefánik, který omdlel a zavadil o výškové kormidlo, nebo se přetrhl drát antény, jenž omezil pohyb výškovky.
Okolo smrti Štefánika však panuje mnoho konspiračních teorií, které tvrdí, že obě oficiální příčiny nehody byly zveřejněny takovým způsobem, aby nebylo poškozeno dobré jméno italského výrobce letadel. Do toho všeho se hovořilo o možném sestřelení letadla, ale nakonec se ukázalo, že výstřel z pušky vojína Meška letadlo netrefil. Mezi lidmi navíc panují konspirační teorie o tom, že za smrtí Štefánika stojí Edvard Beneš. Měli spolu totiž poměrně špatné vztahy, protože Štefánik měl v plánu poslat Beneše před soud za údajnou zpronevěru krajanských peněz. Další teorie říká, že chtěl Štefánik spáchat sebevraždu, protože byl nemocný a frustrovaný.
Skutečnou pravdu se bohužel s velkou pravděpodobností nedozvíme, takže můžeme jen polemizovat a konspirovat.
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
