Svatomartinská husa k obědu patří v posledních letech k těm nejoblíbenějším tradicím. Datum 11. listopadu je v kalendáři odjakživa spojeno se jménem Martin. Ten má podle pranostiky přijet na bílém koni. Svatomartinských tradic je však mnohem víc a některé z nich sahají až do raného středověku. Kromě husy známe například i martinské koláče, víno nebo rohlíky.
Decentní svátek se skvělým jídlem
Svátek svatého Martina, který připadá na 11. listopadu, rozhodně nepatří mezi ty velké slavnostní příležitosti, jako jsou například vánoční svátky, nicméně i tak se dá slavit poměrně důstojným způsobem. Na stole by v tomto období měla například ležet pečená husa, okolo které se traduje hned několik pověstí. Jedna pověst říká, že když byl svatý Martin jmenován biskupem, tak se z vrozené skromnosti skryl před gratulacemi v husinci. Husy bohužel Martinovi v ukrývání nepomohly a prozradily ho svým hlasitým kejháním, takže nakonec skončily na pekáči. Podle jiné legendy se praví, že husy Martina vyrušovaly při kázání, a tak skončily na talíři. Rovněž se traduje, že svatý Martin zemřel 8. listopadu a pohřben byl o tři dny později, což bylo v minulosti období, kdy lidé na vesnicích zabíjeli husy, a pak je společně u stolu pečené jedli. Těmito způsoby si tedy můžete Martina spojit s husami. Podle nejstarších dohledatelných pramenů sahají tradice jezení martinské husy do Německa. Už za vlády císaře Karla Velikého byl den sv. Martina dnem, kdy se odváděly úroky.
Ve 20. století se české hospodyňky zaměřovaly na vybrané druhy hus, které využívaly právě v tento svátek. I když se ve 30. letech minulého století vědělo, že se na území Československa dá koupit zhruba 50 druhů hus, tak se na svatého Martina využívaly primárně husy libušské, které byly velmi masité a pak husy sadské, které byly pro změnu tučné.
Den sv. Martina by měl být dnem radosti, lovů a zabijaček. V některých zemích se podle tradice nejedla husa, ale vepř, což souviselo s ukončením zemědělského roku, odvodem daní státu a blížícím se adventním šestitýdenním půstem, který startuje 12. listopadu. Ve vinařských oblastech je toto datum spojováno s ochutnávkami prvního vína. V jiných státech je Martin propojovaný například se zapalováním ohňů, které nahradily časem lampiony.
K Martinovi se váží nejen husy, ale i rohlíky, které se též nazývají martiny, martinské podkovy nebo zahýbáky. Jsou typické svým zahnutým tvarem a sladkou náplní. O těchto rohlících se píše například i v obrozeneckých kuchařkách, avšak podle německých historiků se jedná o pohanský zvyk, který spočíval v obětování pečiva bohům. Zahnuté pečivo mělo připomínat starověký roh k pití nebo býčí rohy.
Z vlastní zkušenosti známe i tradici svatomartinského vína. Jedná se o první víno nového ročníku a mělo by být svěží a ovocné. V dobách středověku bylo ve zvyku v tomto ročním období ochutnávat nové víno. Dělo se tak kdysi i v rámci odevzdávání úroků. Tehdy vinaři odváděli vrchnosti a církvi právě úroky z vína. Podle některých legend lidé věřili, že svatý Martin proměňoval vinný mošt na víno. V jiné části Německa zase lidé věřili tomu, že každý, kdo se prvního vína napije, bude silný a pohledný. Dnes vinaři doporučují, aby se toto mladé víno vypilo do Velikonoc, aby si zachovalo svou svěžest.
Pokud nemáte letos chuť si doma péct celou husu, doporučujeme si ji objednat ve vaší oblíbené restauraci, odkud vám ji určitě s velkou pravděpodobností přivezou až před dům. K tomu si vychutnejte svatomartinské víno a užijte si domácí pohodu.
Podobné články
Doporučujeme
