Dějiny Vyšehradu jsou úzce spjaty s vývojem pražských měst a historií českého národa. Mohutná skála, rýsující se vysoko nad řekou Vltavou, lákala k osídlení již v nejstarších dobách a stala se předmětem mnoha pověstí. Určitě jsme každý četl díky povinné četbě Staré pověsti české. Mezi nejznámější patří ta o Libuši a Přemyslu Oráčovi.

Vidím město veliké...

Libuše je výrazná mýtická postava českých dějin, česká kněžna a také manželka již zmiňovaného Přemysla Oráče. Její životní cestu popsal již Kosmas ve své kronice. Libuše prý byla nejmladší dcerou vojvody Kroka a měla dvě starší sestry, Kazi a Tetu. Každá ze sester byla obdařena něčím výjimečným. Kazi měla léčitelské schopnosti, Teta mluvila s duchy a Libuše předpovídala budoucnost, což mělo mít posléze zásadní vliv na založení Prahy. A byla to právě Libuše, která se na přání svého otce stala jeho nasledovnicí, kněžnou a soudkyní.

Ačkoliv se projevovala jako spravedlivá a moudrá paní, muži ji nerespektovali. Dokonce samotný fakt, že jim vládne žena, považovali za hanbu. Vzpomínáte? Libuše se proto rozhodla vdát se a za manžela si vybrala Přemysla Oráče ze Stadic. V Kosmově kronice se uvádí: „Ten budoucí kníže váš oře se dvěma voly. Je-li vám libo, vezměte koně, řízu, plášť a přehozy a jděte tomu muži vzkaz vyřídit ode mne i lidu a přiveďte sobě knížete a mně manžela. Muž ten má jméno Přemysl. Jeho potomstvo bude vládnout této zemi na věky věkův… “. Manželství to bylo prý šťastné a vzešli z něj tři děti – Nezamysl, Radobýl a Lidomíra.

mohlo by vás zajímat

Dušičky na Olšanech: Jedinečná podzimní procházka tam, kde odpočívají Erben i Palach

A teď k těm Libušiným věštbám. Libuše prý předvídala založení Prahy ze svého hradu Libušína, podle pozdějších legend právě z Vyšehradu. Jednoho dne, když stála Libuše s Přemyslem na svém dvoře a dívala se po kraji, zatmělo se jí před očima a zjevil se jí obraz z budoucnosti, o němž kronikář Kosmas napsal: „Tak daleko, kam se dojde za jeden den, je v lese místo, které je rozděleno roklí. Na jižní straně je vysoká hora a ta se snižuje k veliké řece. Tam když přijdete, najdete muže, jak vyrábí ze dřeva práh. Od tohoto prahu pojmenujte toto místo Praha. I knížata a lidé silní jako lvi se sklánějí ve dveřích, aby do nich nenarazili hlavou, stejně mocný bude i hrad, který se tam postaví. I jemu se budou klanět králové. Tento hrad bude první a největší v naší zemi a všechny ostatní hrady k němu budou vzhlížet, protože tam bude sídlo králů. I město rozprostřené okolo tohoto hradu bude pýchou našeho národa. Vidím město veliké, jehož sláva se bude dotýkat hvězd.“

Libuše, Přemysl, Vlasta a další

Přemysl neváhal a nařídil poslům, aby našli místo, které Libuše popsala. Poslové dle pověsti místo opravdu našli a spatřili tam muže, který tesal práh. Přemysl dal na tomto místě postavit hrad, budoucí sídlo slavného a uznávaného královského rodu Přemyslovců. Místy, která Libuše popisovala, byla dodnes velmi populární rokle v Šárce, Petřín a řeka Vltava. Ženy se za Libušiny vlády těšily vážnosti, ale po její smrti bylo vše jinak. Ženy byly nespokojené se svým postavením, a to vedlo ke známé dívčí válce, ve které ženy bojovaly proti mužům jako Amazonky. Vedla je dívka jménem Vlasta. Ale o tom zase jindy.

Každopádně Libuše a její bájný příběh inspiroval celou řadu umělců. Alois Jirásek vyprávění o ní zařadil do svých Starých pověstí českých. Mýtická kněžna je také postavou v tragédii Franze Grillparzera. A skladatel Bedřich Smetana o ní složil rovnou celou operu, která otevírala Národní divadlo. Fanfáry z ní slýcháme dnes i jinde než na divadelních prknech – oznamují totiž příchod prezidenta republiky.

GALERIE Vyšehrad

+ DALŠÍCH 8 FOTEK + DALŠÍCH 9 FOTEK

Odpočívejte v pokoji

Ale znovu podotýkáme, Libuše je osoba mýtická, bájná. To Vyšehrad je už po dlouhá staletí skutečný! První spolehlivé doklady o existenci vyšehradského hradiště jsou až z poloviny desátého století, kdy zde byly raženy denáry knížete Boleslava II. Od té doby Vyšehrad několikrát změnil svou funkci a podobu. Za svou historii byl královským hradem, krátkou chvíli dokonce panovnickým sídlem. Stal se městem a později barokní pevností, jejíž podobu si udržel dodnes. Koncem devatenáctého století získal úlohu národního symbolu a je také pohřebištěm českých velikánů. Na zdejším hřbitově také najdete monumentální hrobku Slavín. Odpočívají zde takové osobnosti jako byl Jan Neruda nebo Božena Němcová, ale také oběť komunistického režimu Milada Horáková nebo král komiků Vlasta Burian.

Dominantou Vyšehradu je ale jednozněčně bazilika sv. Petra a Pavla a oblíbená je také rotunda sv. Martina, která je typickou představitelkou románského stylu. V něm byla původně postavena i bazilika, jež ale byla do dnešní podoby v letech 1885 až 1903 upravena podle návrhu Josefa Mockera a Františka Mikše a je v novogotickém stylu.

Vyšehrad měl jednozančně také obrannou funkci, která skončila v roce 1911, kdy byl vojenskou správou předán městu Praze.