Zakázaná láska
Když se budeme bavit o důležitých historických momentech, většinou existuje nějaký jeden stresor, který se děti učí ve škole. První světová válka začala kvůli atentátu na Ferdinanda, Američané vyhlásili nezávislost tím, že naházeli bedny s čajem do moře… ale tohle simplistické vysvětlení dost často ignoruje politický a společenský kontext.
Stresorem v našem příběhu jsou dva zamilovaní mladí lidé, kteří propadli hříšné lásce. Provdaná žena a pražský jáhen… jáhen, prosimvás, je člověk, který organizuje církevní charity, pomáhá při bohoslužbách a vůbec se ometá kolem církevních institucí a událostí ve městě. No prostě člověk, který by ideálně neměl spát s vdanou ženou. A taky z toho byl průšvih jako vrata, když se na to přišlo.
Zamilovaná dvojice prchla na půdu pražského arcibiskupství, kde požadovali azyl po tehdejším arcibiskupovi. Tím byl Vojtěch, pravděpodobně nejslavnější a nejvzdělanější z rodu Slavníkovců. Procestoval velkou část Evropy a svůj život zasvětil Bohu a studiu. Takže svému příteli a jeho nešťastné lásce azyl skutečně poskytl. Rezolutně odmítl vydat ustrašenou ženu jejímu muži a bandě zbrojnošů, kteří si pro ni přišli.
Jenomže zbrojnošům to bylo jedno. Vyrazili dveře do budovy, uprostřed noci vyvlekli za strašného řevu dívku na nádvoří a přes protesty jejího manžela, milence i zhrozeného Vojtěcha ji podle světského práva před zraky všech za cizoložství ihned popravili.
Tenhle střet světského práva s církevním právem ještě víc zaklínil vládnoucí Přemyslovce se Slavníkovci do vzájemného sporu. A tady vstupuje do hry vedle samotného stresoru i kontext. Slavníkovci totiž byli druhým nejsilnějším rodem v zemi. Jediná frakce, která mohla Přemyslovce reálně ohrozit. A za stále se zvyšujícího napětí se přemyslovský kníže Boleslav II. rozhodl jednat.
Red wedding počesku
Asi víte, proč dnes slavíme státní svátek. Je 28. září, den české státnosti. Svátek slaví svatý Václav a je to přesně na den jeho úmrtí. V roce 995 si tohle tehdy šedesát let staré výročí připomínali Slavníkovci taky. Celý rod se sešel na rodinném sídle v Libici na velkou bohoslužbu.
Nikdo neočekával, že by se mělo něco ošklivého stát, ostatně, kdo by dělal problémy na den svatého Václava, že? Přemyslovci si nicméně řekli, že když Slavníkovci oslavují Václava, oni oslaví den jeho bratra Boleslava. Ten totiž Václava ubodal k smrti u dveří kostela. A přesně to se rozhodli Přemyslovci udělat.
Družina po zuby ozbrojených velmožů vnikla na Libici a během jediného dlouhého masakru kompletně vyvraždila konkurenční rod. Slavníkovci neměli nejmenší šanci, do kostela se z principu chodí beze zbraní. Představte si Rudou svatbu ze Hry o trůny. „The Přemyslovci send their regards!“
Dříve se tradovalo, že útočníci vypálili celou vesnici. Ale archeologické nálezy tuhle teorii nepotvrdily, takže to vypadá, že Přemyslovcům skutečně stačilo jen povraždit vedení a tvrz se vzdala. Teď už na českém území nebyl nikdo, kdo by se vládnoucímu rodu postavil do cesty.
Kníže vyhnanec
Přežili celkem tři Slavníkovci. Shodou okolností samotný arcibiskup Vojtěch, jeho bratr Radim a jejich nevlastní bratr Soběslav. Ani jeden z nich nebyl v době útoku na Libici. Když se Vojtěch o masakru dozvěděl, urychleně utekl se svým bratrem do Polska, odkud se nynější vyhnanci vydali jako věrní služebníci Boží konat misijní činnost do Pruska.
U místních pohanů se nesetkali s pochopením, takže byl v roce 999 Vojtěch zajat místním kmenem, odvlečen na rituální místo ve svatém háji, kde byl před očima svého bratra obětován pohanským bohům. Radim byl propuštěn hlavně proto, aby mohl vyřídit církvi, že každý další misionář, který se objeví, dopadne stejně. Traumatizován ztrátou celé rodiny a hlavně svého bratra, s nímž v podstatě vyrostl a procestoval většinu tehdy známého světa, vrátil se do Polska, kde mu bylo svěřeno arcibiskupství ve Hnězdně.
Oba bratři byli později prohlášeni za svaté.
Nejzajímavější osud z přeživších měl ale Soběslav. Ten žil osm let u Radima ve Hnězdně, než se mu podařilo v Polsku nabrat dostatečnou podporu a vytáhl na Prahu, kterou taky dobyl. Byl vítán jako osvoboditel od krutovlády Boleslava III., jenže… Polský král rozhodně nehodlal věnovat český trůn Soběslavovi, naopak připojil české knížectví k Polsku.
Rostoucí vliv Poláků ale namíchl římského krále Jindřicha, který několika rychlými manévry obsadil Prahu v roce 1004. Podle všeho Soběslav se svou družinou kryl ústup šlechty při obraně hradu a společně s ním padl.
Radim jako arcibiskup zemřel bez potomků o šestnáct let později. Oficiální konec Slavníkovců.