Konec povinné vojenské služby schválil parlament už před 18 lety. Ta byla do té doby postrachem pro téměř všechny mladé muže. Z dnešního pohledu si Ministerstvo obrany myslí, že zavedení profesionální armády bylo správným krokem, který ochranu naší země posunul technologicky správným směrem. V případě, že by Česko plánovalo znovuobnovit základní vojenskou službu, vyšlo by to náš rozpočet na desítky miliard.
Kdysi na doživotí, pak už jen na rok
Česko disponuje plně profesionální armádou už 18 let. Dokážete si představit, že byste museli po maturitě minimálně na rok narukovat na brannou povinnost? Ti dříve narození, kteří vojnu zažili, by si nás tam přáli vidět. Očividně si přejí, abychom se stali obětí šikany a naučili se střílet ze zbraně. Základní vojenská služba (ZVS) existovala v Československu od dob první republiky, a to až do roku 2004. Nicméně její historie sahá mnohem a mnohem dál.
Historie základní vojenské služby na našem území začíná už roku 1649, kdy vznikla první stálá armáda v českých zemích jakožto součást rakouské armády. Už tehdy se císař Ferdinand III. rozhodl ponechat si několik českých pluků v trvalé službě, nicméně v té době se vojáci rozhodovali sami, jestli do armády vstoupí, nebo ne. Na druhou stranu se však museli upsat do konce života, což se ovšem mnohým hodilo. V případě, že se neválčilo, mohl totiž voják strávit doma dovolenou, která trvala v některých případech i několik let. Na druhou stranu se jednalo o dobu, jež byla plná válek, takže to byl svým způsobem risk, který byl ale pro tehdejší muže přívětivější než celodenní práce na poli.
Změna nastala v roce 1781, když se Josef II. rozhodl zavést vojenskou povinnost pro nejchudší vrstvy obyvatel. Od vojny byli osvobozeni duchovní, inteligence a samozřejmě šlechta. Verbování vojáků nahradily odvody, které byly často spojené i s násilím. Služba byla i nadále doživotní a samozřejmě zahrnovala dlouhodobé dovolené, které si vojáci mohli zkrátit prací na poli. Zlom však nastal v roce 1802, kdy byla doživotní služba zrušena. Nakonec se rozhodlo, že bude lepší, když bude omezena na dobu určitou. Pro pěšáky to znamenalo službu na dobu 10 let, pro jezdectvo na 12 a pro dělostřelectvo na 14.
V roce 1845 bylo rozhodnuto o zkrácení vojenské služby z deseti na osm let. I když byly zachovány dlouhodobé dovolené, tak odvodů bylo mnohem více. V roce 1868 byla zavedena všeobecná branná povinnost, což znamenalo, že se vojenská služba týkala většiny mužů v zemi. Ta trvala 3 roky a následovalo po ní 7 let služby v záloze a 2 roky v takzvané zeměbraně. Zeměbrana je označení pro součást vojska, která absolvovala základní vojenský výcvik a byla rozhodující silou během první i druhé světové války.
Když skončila první světová válka, rozhodlo se samostatné Československo vyhlásit branný zákon, který se během let několikrát změnil. Zpočátku byla délka služby dlouhá 14 měsíců, od roku 1924 to bylo 18 měsíců a po roce 1933 už to byly dva roky. Každý voják, jenž absolvoval ZVS, musel ještě absolvovat 4 cvičení v délce 14 týdnů. Samozřejmostí bylo zkrácení této služby pro muže, kteří se starali o rodinu, živnost nebo hospodářství.
Po druhé světové válce začala opět platit stejná pravidla jako v době před podepsáním Mnichovské dohody, takže mladí muži nastupovali na výcvik po završení plnoletosti. Výjimkou byli samozřejmě studenti v určitém věku nebo ti, kteří byli jedinou mužskou silou v rámci hospodářství. S příchodem KSČ k moci se pravidla změnila. ZVS byla prodloužena na dva roky a platila pro muže ve věku od 17 do 60 let. Takto to trvalo až do sametové revoluce, kdy byla nastolena nová pravidla. Základní vojenská služba se postupně zkracovala až na jeden rok.
V roce 2003 se tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík rozhodl vládě předložit návrh na zrušení ZVS a vytvoření profesionální armády ČR. V březnu 2004 nastoupilo posledních 878 mladých mužů do služby a o půl roku později se rozhodlo o zrušení základní i civilní služby. Ale o civilní službě zase někdy jindy.
Podobné články
Doporučujeme
