Přemysl Šámal je nejen ikonou československé politiky, jehož úroveň je s přihlédnutím k současným politickým figurám snad nedosažitelná, ovšem rovněž ikonou československé (potažmo české) historie jako takové. Nebyl totiž jen politikem a kancléřem prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše, ale také jedním z hlavních účastníků protirakouského i protinacistického odboje v období první i druhé světové války. Před 82 lety byl ve svém pražském bytě zatčen gestapem a až do své smrti vězněn a mučen v pražské i berlínské věznici. Gestapu se však Šámala zlomit nikdy nepodařilo.
Tuzemská Maffie
Šámal se narodil 4. října roku 1867 v Praze, kde následně také absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Jednalo se o člověka veřejně činného. Nejenže pracoval jako advokát, působil také např. v Muzeu Království českého a byl aktivním členem České strany pokrokové, přičemž se v roce 1914 dostal dokonce do jejího čela. Významně se také zasazoval za ohrožené české školy a české menšiny v německých oblastech státu. Založil například podpůrný fond pro oběti politických perzekucí, jakož i pro novináře existenčně ohrožené úředním zastavením tiskovin.
Důležitou úlohu sehrál v období první světové války, neboť se stal jedním ze zakladatelů a organizátorů odbojové organizace s názvem Maffie, jenž byl odvozen od mafie sicilské. Po určitou dobu byl i šéfem této konspirační a zpravodajské odbojové skupiny a dle dochovaných informací se významně zasloužil o to, že nebyla nikdy odhalena.
Po konci první světové války a vzniku samostatného Československa se stal pražským starostou a poslancem Revolučního národního shromáždění. Jakýsi zlomový bod politické kariéry nastal v roce 1919, kdy se stal Přemysl Šámal šéfem Kanceláře prezidenta republiky, kterým byl až do prosince roku 1938, téměř dvacet let. V souvislosti s novým postavením se Šámal funkce pražského starosty vzdal.
Víc nemohou, než mne zabít
O nenahraditelné významnosti politiků a osobností jako byl Přemysl Šámal svědčí nejen vysoká politická úroveň, nezpochybnitelné renomé, kvalifikace a způsobilost, ale i hrdinská odvaha projevená v těch nejtěžších časech naší vlasti.
Po vypuknutí druhé světové války a s ní spojené šílené mašinérie se Přemysl Šámal dostal do čela odbojové organizace Politické ústředí, jejíž odbojovou činnost řídil – podobně jako tomu bylo za první světové války. Málokdo by v rámci moderní historie naplňoval definici slova „vlastenec“ více než právě Šámal. V jeho stínu působí dnešní rádoby „vlastenci“ s Vysokou školou života a neschopností rozlišit lživý řetězový e-mail od relevantní informace ještě směšněji než obvykle.
V rámci Politického ústředí (PÚ), které vzniklo v létě roku 1939, se mimo jiné seskupovali politici z různých politických stran, pochopitelně všichni se silným vlasteneckým a rovněž protiněmeckým cítěním. „Víc nemohou, než mne zabít,“ nechal se tehdy Přemysl Šámal slyšet. PÚ se pak zaměřovalo zejména na obstarávání a udržování zpravodajských kontaktů s exilem. Šámalovými spolupracovníky byli například dr. Prokop Drtina, prof. dr. Vladimír Klecanda nebo dr. Vladimír Krajina.
Já to vydržím, o nic je neproste!
Šámal, krycím jménem Oráč, skutečně nepatřil k řadovým pěšákům, čímž sebe i svou rodinu vystavoval vzhledem k tehdejším poměrům obrovskému nebezpečí. Toto potenciální a abstraktní nebezpečí se záhy také naplnilo. 27. ledna roku 1940, před 82 lety, byl Šámal ve svém bytě v pražské Karmelitské ulici 382/14 zatčen gestapem za svou odbojovou činnost a protinacistické postoje. Zavřen byl na Pankráci – nesměl si vzít teplé oblečení, kartáček, dokonce ani mýdlo. Byl na samotce a k výslechům v Petschkově paláci jej okupanti vozili třeba i dvakrát denně. V pankrácké věznici byl mučen, bit a šikanován, mnohdy i českými zástupci tehdejší prohnilé „policie“. Přes všechno špatné se však nekalými praktikami gestapa zlomit nenechal.
Po dobu dlouhých čtyř měsíců byl vyslýchán a posléze uvězněn v berlínské věznici Alt-Moabit, kde to bylo snad ještě horší než na Pankráci. „Já to vydržím, o nic je neproste,“ psal tehdy Šámal domů. Z věznice byl na vysokou kauci (závratných 500 tisíc protektorátních korun) propuštěn do soukromé nemocnice v Berlíně, neboť jeho zdravotní stav byl již více než silně nalomený, navíc se gestapu nedařilo vytlouct žádné informace. Zde krátce poté 9. března 1941 ve věku 73 let zemřel.
Podobný osud potkal rovněž Šámalova syna z prvního manželství, Jaromíra Šámala, profesora entomologie. Ten byl v rámci druhé heydrichiády 5. června roku 1942 zatčen a téhož dne popraven na kobyliské střelnici. Manželka Jaromíra Šámala byla zatčena a poslána do Terezína, Osvětimi a Ravensbrücku, děti byly odvlečeny gestapem a poslány od Německa na převýchovu. Po skončení války byly však obě děti vypátrány a navráceny zpět do Československa. Přemysl Šámal byl za svou činnost v roce 1992 In memoriam vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
