1. Pivovary
Představte si, že po dvacetikilometrové túře po brdských hřebenech dorazíte do vesnice, kde ještě před třiceti lety stál jen polozbořený kravín, obchod a telefonní budka. Máte žízeň, že byste pili i gambrinus, ale nemusíte - protože vás vítá nový minipivovar i se stylovou restaurací. Radost z výborného piva ve spojení s endorfiny, které se vám vyplavily při pochodu, je opojná a budete ji chtít zažívat znovu a znovu. Nové pivovary navíc často lahodí i oku, ať už sídlí v rekonstruovaných původních prostorách nebo na nějakém méně obvyklém místě (třeba v budově bývalého nádraží jako minipivovar Slepý krtek v Ujkovicích). V Česku máme pivovarů okolo tří stovek, a protože zájem o nové druhy a chutě piv neustává, určitě budou vznikat pivovary další a další.
2. Trochu jiné zámky a hrady
Jistě, výlet na Hlubokou nebo Konopiště taky bude OK. Ale zároveň na vaši návštěvu čeká obrovské množství málo známých zámků, hrádků a dalších historických budov, které jejich vlastníci doslova resuscitovali a ze žalostného stavu je přivedli zpět k jejich původní kráse. Procházet tyto stavby je pro milovníky historie bolestivé a přitom silné. Ostatně jejich osud je i dobrou metaforou pro to, co válka a následné čtyři dekády komunismu udělaly s naší kulturou jako celkem. Začněte třeba na zámku Radíč: jeho historie sahá až do 14. století; dlouho zde pobýval slavný filozof a matematik Bernard Bolzano, ale přesto (nebo právě proto) se ze zámku za socialismu stala budova JZD. To, co nynější majitelé dokázali s poničenou stavbou udělat, je malý zázrak. A podobných míst najdete v Česku nespočet.
3. Pomníky padlým
Ať přijedete do sebemenší vesnice, někde pod obecní lípou nebo nedaleko kapličky bude pomník místních rodáků, kteří padli v první světové válce. Není divu - ačkoliv přesná čísla nejsou známa, historikové odhadují, že Čechů v ní bojovalo více než 1,5 milionu a z toho bylo zabito okolo 160 tisíc. Když čtete na pomnících jejich jména, všimnete si, že mnohdy z jedné rodiny padli dva, tři nebo i čtyři bratři... Kromě pietní role vás může zaujmout i umělecké provedení jednotlivých pomníků, protože v řadě obcí byli k jejich tvorbě přizváni známí sochaři. A s mnohými pomníky se pojí i úsměvné příběhy - třeba nedaleko náměstí na Dobříši najdete pomník v podobě sochy poodhalené ženy, která marně vyhlíží svého manžela. V původním návrhu byla žena zcela nahá, ale to se tehdejšímu vedení města zdálo jako příliš odvážné a autora sochy požádali, aby alespoň ta nejintimnější místa ženě zakryl.
4. Náhrobky
U mrtvých ještě chvíli zůstaneme. Na českých a moravských hřbitovech totiž kromě standardních náhrobků a křížků čas od času najdete i díla slavných sochařů. Zdobí náhrobky jejich přátel z uměleckých kruhů, ale často i různých mecenášů, výjimečných osobností nebo tragicky zahynuvších lidí. Pro příklad si můžete zajet na hřbitov v Pičíně, kde je pochován Vinci Komenda, který zemřel při havárii letadla v roce 1924 (náhrobek s roztříštěným letadlem pochází z dílny Vojtěcha Suchardy). Jde o relativně málo zmapovanou součást české umělecké scény, mnohdy tyto náhrobky ani nejsou zahrnuty do přehledů děl jednotlivých sochařů, a tak se na ně pozvolna zapomíná. Můžete přispět k tomu, že do úplného zapomnění neupadnou!
5. Smírčí kříže a křížové kameny
Zatímco dnes vám za vraždu hrozí pár let ve věznici, které se spíš podobá internátu, ve středověku se hodně dbalo i na duchovní rozměr trestu. Vrazi se museli vyrovnat nejen s rodinou oběti, ale i s bohem - což znamenalo vytesat a na místě vraždy vztyčit kamenný kříž, někdy i s popisem samotného zločinu. Pokud tedy patříte k milovníkům detektivek a morbidně vás rozechvívá pomyšlení, že stojíte na místě, kde někdo vydechl naposledy, můžete vyrazit na cesty: dosud evidovaných smírčích křížů je v Česku na 2300, a samozřejmě se může stát, že najdete i nějaký dosud neobjevený!
6. Památné stromy
Pamatujete si seriál Paměť stromů? Luděk Munzar navštěvoval významné stromy a v jejich stínu deklamoval patetické věty o české minulosti i budoucnosti. Někomu to přišlo dobré, někomu ne - důležité ale je, že stromů s označením "památný" je v Česku přes 23 tisíc a všechny stojí za návštěvu. A kdo ví, když se zamyslíte nad tím, čeho všeho byl každý z těchto stromů za uplynulé stovky let svědkem, tak dostanete na trochu patosu chuť taky.
7. Rozhledny
Vydrápat se na kopec je už samo o sobě pro mnoho lidí nepředstavitelný a nesmyslný výkon. A ještě pak šlapat do schodů jen kvůli něčemu tak pofidernímu, jako je rozhled? Ale protože jsme zemí turistů, rozhledny tu jsou trvale velmi populární. Ve velkém se začaly v českých zemích budovat už od konce 19. století, dnes se jejich počet blíží čtyřem stovkám. Některé jsou komfortní a přátelské, na jiné se člověk se závratí neodváží - ale překonat strach a podívat se na svět z trochu jiné perspektivy je vždycky obohacující.
8. Kostely
Spolu se Severní Koreou jsme nejateističtější země na světě a jsme na to pyšní. Což ovšem neznamená, že bychom neměli rádi kostely. Naopak - milujeme je, opravujeme je, a v mnoha obcích jsou vlastně tím jediným, co ze "starých dob" zůstalo. I obyčejné barokní kostelíky, které najdete v každé větší vesnici, jsou jednoduché a krásné, ale pokud je vám to málo, můžete si dělat sbírku z navštívených kostelů, které projektoval slavný Kilián Ignác Dientzenhofer. Jeho portfolio, jak bychom řekli dnes, v sobě zahrnuje církevní stavby jednodušší i mohutné a epické, jako třeba kostel svaté Máří Magdalény v Karlových Varech.
9. Kešky
Geocaching je pro někoho dětinskou zábavou, pro jiné zase nejlepším možným způsobem aktivního trávení volného času. Každopádně jde o stále silnější módu; na světě je momentálně přes 2,5 milionu keší a 6 milionů aktivních hráčů, kteří je hledají. Češi si GPS honbu za poklady rychle oblíbili, počet aktivních keší v ČR přesáhl 40 tisíc a aktivních geocacherů je zde kolem dvaceti tisíc. A protože keše jsou většinou ukryty na místech, která jsou atraktivní a něčím zajímavá, může vás vlastně jejich hledání přivést ke všem cílům z předchozích osmi bodů.
Ať už ale vyrazíte kamkoliv, raději se zkuste obejít bez MHD - číhají v ní na vás strašné věci!