Hvězda ze sirotčince
O této ikoně světové módy byly popsány stohy papíru. Coco Chanel plnila stránky novin a módních magazínů, byly o ní vydané knihy, které se jejím pestrým životem zabývaly. A pozadu nezůstali ani filmoví nebo televizní tvůrci. Možná si vzpomenete na životopisný film s jednoduchým názvem Coco Chanel z roku 2009, kdy slavnou návrhářku na plátně ztvárnila francouzská herečka Audrey Tautou.
Start Gabrielle Chanel, právě pod tímto jménem se 19. 8. 1883 ve francouzském Saumuru narodila, nebyl přitom nikterak závratný. Pocházela celkem z 5 dětí, otec byl podomní obchodník, a když mu zemřela žena, vypořádal se s výchovou svých malých dětí po svém. Dal je do sirotčince, který vedly jeptišky. Gabrielle posléze navštěvovala i klášterní školu. Na dětství nevzpomínala nikdy příliš ráda, za svůj "nízký" původ se styděla a uměla si ho značně přikrášlit. Matku sice zemřít ve své fantazii nechala, ale z otce udělala pro veřejnost obchodníka, který musel uprchnout do Ameriky a ona ho již nikdy neviděla.
Móda ji bavila a ukázala se jako velmi schopná švadlena. Uměla být i zábavná, přivydělávala si dokonce zpěvem v kavárnách a nočních podnicích. Právě tam získala svoji přezdívku Coco, která se jí stala nakonec jménem. Pro zajímavost – coco ve francouzštině znamená dušička nebo miláček. A Coco Chanel se miláčkem pro své zákaznice opravdu stala.
Její jméno je nadčasovost
To, že to byla právě Chanel, kdo výrazně změnil styl oblékání žen a udělal jim velkou službu pro jejich pohodlí, není žádná novinka. Byla to právě ona, která z dámského šatníku odstranila nepohodlné korzety a nahradila je módou mnohem příjemnější. I když původně začínala jako návrhářka klobouků.
Navrhovala věci z příjemných úpletů, přivedla do dámské módy v hojné míře kalhoty a hlavně dala světu tzv. "malé černé", šaty, které mají své nezaměnitelné místo v ženském šatníku dodnes. Stejně tak to bylo s dámským Chanel kostýmem. Ten sestává z krátkého saka bez límce a sukně po kolena, jeho významným ozdobným prvkem je lemování saka portou.
Díky jednoduchosti, eleganci a kráse ho stále nosí ženy na celém světě, samozřejmě doplněný o několik řad perel. Přesně tak, jak by ho na sebe vzala sama autorka. Mezi její klientky patřila celá řada hvězd. Namátkou jmenujme Audrey Hepburn, Grace Kelly, pozdější monackou kněžnu či Jacqueline Kennedy, manželku amerického prezidenta Johna F. Kennedyho. Kostým jasně růžové barvy od Chanelky měla tato první dáma i v době atentátu na jejího manžela v listopadu 1963 v americkém Texasu.
Vzniku parfému dopomohla smrt
Kromě oblečení a klobouků dala Coco Chanel světu i parfém, jehož vůně je nezaměnitelná a dodnes je symbolem elegance a ženskosti – Chanel No. 5. Vznik této vůně přitom nebyl vůbec jednoduchý. To, že Chanel chtěla pro své zákaznice nějaký parfém, který by ji charakterizoval, vytvořit, tím se nikdy netajila. Se svým osudovým mužem, britským diplomatem a majitelem dolů Arthurem Capelem, kterému nikdo neřekl jinak než Boy, o tom mluvila dlouho.
Byl to koneckonců právě Boy, kdo stál u zrodu její úspěšné kariéry a výrazně jí k ní pomohl. Byť se nikdy nevzali, naopak Boy se v průběhu jejich dlouholetého vztahu oženil se šlechtičnou Dianou Wyndham, pro Coco zůstal životní láskou, a to až do jeho tragické smrti při autonehodě na Azurovém pobřeží. Coco Boyova smrt zlomila a již nikdy se z ní plně nevzpamatovala. Rozhodla se ale uvést do života některé myšlenky, které ji spojovaly právě s její láskou. Cesta ke vzniku Chanelu No. 5 se minimálně pootevřela.
Ikona s ruským nádechem
Dalším zásadním mužem v životě Coco byl ruský velkokníže Dmitrij Pavlovič Romanov, který byl bratrancem ruského cara Mikuláše II. Z Ruska musel samozřejmě po revoluci jako ostatní tamější šlechta uprchnout. S Coco se prvně viděli v rámci jednoho z nesčetných večírků v Paříži, aby se pak znovu potkali v Benátkách, kam se návrhářka po smrti Arthura Capela odebrala. Uvádí se, že právě v Benátkách ji výrazně zaujal parfém, který používala sestra velkoknížete Marie, a který se jmenoval Le Bouquet de Catherine, a který vznikl jako pocta carevně Kateřiny Veliké.
Prostřednictvím Dmitrije Romanova se seznámila s parfumérem Ernestem Beauxem z Monte Carla a právě s ním vytvořila v roce 1921 parfém Chanel No. 5. Svoji nejznámější vůni sama autorka charakterizovala slovy: "Je to vůně povlečení vyvařovaného v měděných kotlích, navoněných sušenými kořeny kosatců, skříní s prádlem s růžovým dřevem a verbenou, a podlah, zdí a těl vydrhnutých hrubým lojovým mýdlem, i jasmínů, levandulí a růží z místních zahrad".
Pátý v řadě
Za názvem No. 5 nehledejme nic mimořádného - pochází ze slepé zkoušky, kdy při prezentaci očíslovaných lahviček se vzorky parfémů návrhářka vybrala právě vzorek s číslem 5. Toto číslo však bylo její oblíbené a mělo pro ni i symbolickou hodnotu: cesta, po níž Coco denně v sirotčinci chodila do kostela k modlitbám, byla vydlážděna obrazci, v nichž se opakovala číslice pět.
Parfém byl poprvé veřejnosti představen na Vánoce roku 1921 a nejprve se jednalo o dárky pro nejlepší zákazníky. Za skutečný počátek prodeje se proto považuje polovina roku 1922, kdy byl parfém prodáván jen v obchodech Chanel vybraným zákazníkům. Získal si obrovskou oblibu a věhlas a dodnes náleží k nejznámějším a nejprodávanějším luxusním parfémům na světě. Jen závěrem jako zajímavost – jeho charakteristický flakon je každých přibližně 20 let nepatrně modifikován tak, aby odpovídal vždy současné epoše. I tak ale zůstává nezaměnitelným.