Zvlčelá země

Dnes musí vlády po celém světě vlky ochraňovat, protože jsme většinu vlčí populace vystříleli až na hranici vyhynutí. Takže i když dnes útočí na stáda skotu, tak trochu jim to promíjíme. Byly ale doby, kdy jsme se nemohli jen tak rozhodovat, jestli vlky vyhladíme, nebo zachráníme. A není to tak dávno.

V Evropě šestnáctého století například vlci doslova terorizovali krajinu. Lidi začali poprvé ve velkém vytlačovat okolní lesy a… no, lesy se bránily. Smečky vlků, které přicházely o podstatné kusy svého teritoria, šly po lidech. Útoky dravých šelem byly tak časté, až se kolem nich vytvořila celá temná mytologie s náboženským přesahem. Vlci už nebyli vnímáni jako zvířata, ale jako ďáblem vyslaní démoni. Stejně tak jako o sto let později americké kolonie zmítala hysterie kolem čarodějnic, starý kontinent v téhle době šílel z vlkodlaků.

Odsoudit někoho pro lykantropii nebylo nic zas tak výjimečného a nepotřebovali jste k tomu ani příliš důkazů. Většinou stačilo, abyste udělali něco špatného a téměř celá vesnice vás neměla ráda. Ostatně není to tak dávno, co jsme psali o německém „vlkodlakovi“ Peteru Stumppovi, jenž se stal obětí informační války mezi katolíky a protestanty.

Stumpp (nebo Stubbe, záleží na zdroji) byl ale odsouzen podle mustru. Mustru, který vznikl o pár let dříve ve Francii, když byl pro lykantropii upálen Gilles Garnier.

mohlo by vás zajímat

„Vlkodlak“ Peter Stumpp zabil osmnáct lidí, nejraději měl těhotné ženy

Gilles Garnier

Garnier byl přezdíván „poustevník z Dole“, města na západě Francie. Nebyl to poustevník v náboženském smyslu slova, prostě to byl jen asociál, který žil v chajdě pár kilometrů za městem. Do kraje se přistěhoval z Lyonu, což nebylo zas tak daleko, ale bylo to dost daleko na to, aby ho místní považovali za cizince. Živil se lovem a s místními se moc nestýkal. Byl to trochu divous, ale podle všeho docela atraktivní divous, takže se mu nakonec v roce 1572 podařilo vzít si místní ženu.

Jenže Garnier nebyl profesionální lovec a měl problém uživit sebe, natož další hladový krk ve své chatrči. Přes léto se to ještě dalo zvládnout, ale jak se blížil podzim, začínala být Gillesova neschopnost ulovit něco pořádného opravdovým problémem. V říjnu toho roku ale začal Garnier nosit domů masa dostatek a žena měla radost. Měla z čeho vařit.

Teď je důležité podotknout, že všechny dostupné informace, které máme, pocházejí ze soudních spisů.

Nejdřív Gilles Garnier zabil desetiletou dívku. Odtáhl ji do vinohradů za městem, uškrtil ji, svlékl a částečně snědl. Porci masa pak donesl své ženě. O pár týdnů později přepadl další dívku. Začal ji pojídat, aniž by ji předtím usmrtil, ale byl vyrušen kolemjdoucími. Dítě o pár dní později podlehlo svým zraněním. Další na řadě byl desetiletý chlapec. Toho ohlodal a oddělil od těla nohu, kterou pak měl přinést domů. Dalšího kluka uškrtil, ale nestačil ho sníst. Pak devítiletá dívka. Celkem měl Gilles zabít minimálně čtyři děti ve věku od devíti do dvanácti let.

Začátkem ledna 1573 ho měli vyrušit kolemjdoucí přímo při útoku a Garnier byl zatčen.

mohlo by vás zajímat

Sériový vrah dělal ze svých obětí mýdlo, nakonec byl odsouzen k smrti za lykantropii

Spravedlivý soud

Výklad téhle konkrétní události se dost liší. Není jasné, jestli Garnier skutečně na někoho zrovna útočil nebo prostě jen… byl někde v okolí. A nevíme, jestli ho zadrželi místní či jestli na něj podali udání a pak ho zatkla hlídka. Jistě víme jenom to, že na začátku roku ‘73 byl Gilles zatčen a souzen.

Zajímavé je, že byl souzen světským soudem a nikoli inkvizicí, protože ta se nezabývala pověrami, jako byli vlkodlaci. Měla na práci důležitější věci. Třeba upalovat ženy za to, že uměly počítat. Anebo nějakou jinou bohulibou činnost.

Garnier se doznal k tomu, že se na neúspěšném lovu potkal s nadpozemskou nehmotnou bytostí, která mu darovala čarodějnou mast. Tahle mast mu umožňovala přeměnu ve vlka. Dokonce si prý mohl vybrat, v jaké zvíře se bude měnit. Ve vlka, lva nebo levharta. Protože tropická zvířata by poutala v západní Francii příliš mnoho pozornosti, vybral si Garnier vlka. V téhle podobě pak napadal děti.

Pochopitelně se k těmhle věcem obžalovaný přiznal na skřipci. Důkazy byly velice eufemisticky řečeno nepřímé. Lidé například vypověděli, že viděli vlka a později téhož dne viděli i Gillese. Takže… černá magie. Jedním z důkazů bylo mimochodem i Garnierovo husté obočí. 18. ledna 1573 byl pak zaživa upálen u kůlu. Osud jeho ženy, která se měla na zločinech podílet tím, že taky pojídala lidské maso, je neznámý.

Redigované soudní spisy byly zveřejněny o rok později a radnice města Dole vyhlásila lov na vlkodlaky legálním.

mohlo by vás zajímat

Mlátili ji, kopali ji a nakonec ji oběsili! Hon na čarodějnice byl horší, než kdyby čarodějnice skutečně existovaly

Vlkodlak

Existuje psychické onemocnění nazvané klinická lykantropie. Pacient, který touto chorobou trpí, se domnívá, že se změnil ve vlka. A je samozřejmě možné, že tímhle trpěl i Gilles Garnier. Je taky možné, že to byl „jen“ obyčejný sériový vrah. Ale bohužel je možné i to, že děti skutečně napadl vlk a Garnier vše jenom ve všeobecné hysterii odnesl.

Ostatně před pár lety skupina výzkumníků našla nedaleko Dole zbytky Garnierova domku, ale žádné lidské ostatky. To samozřejmě nic nedokazuje, ovšem je tady velice pravděpodobná teorie, že oficiální místa odsouzeného mučila a upálila čistě proto, aby trochu utišila hysterii kolem vlkodlaků. Případy dětí zmizelých v lese nadále pokračovaly. Protože poprava člověka, ať už vraha, nebo ne, predátory nezastaví.