To válečné během nedlouhé existence dokázalo zvítězit v jediné bitvě, které se účastnilo, a to obchodní pak bylo svého času největší flotilou státu bez vlastního moře na světě. Smutný konec české námořní plavbě pak přinesla divoká devadesátá léta. Co byste měli o českém námořnictvu vědět?

1) Válečné loďstvo s jepičím životem

Po rozpadu Rakouska-Uherska Československo jako jeden z nástupnických států sice podědilo něco málo z někdejších císařských lodí, ale o plnohodnotném válečném námořnictvu rozhodně nemůže být řeč. V zásadě se československá válečná flotila omezovala pouze na říční plavidla a skládala se z různých hlídkových a strážních lodí, několika málo dělových člunů a minonosky. Největší lodí pak byla hlídková loď Prezident Masaryk.

lod.jpg

47,5 metru dlouhá hlídková loď Prezident Masaryk byla největším plavidlem, kterým kdy disponovalo československé válečné námořnictvo. (Foto: wikipedia.com)

Různým počtem různých lodí československá armáda disponovala mezi lety 1918–1939, kdy byly lodě součástí 4. ženijního pluku. Po druhé světové válce došlo v Bratislavě k vytvoření 14. ženijního praporu s lodní a minovou rotou. Ten se následně stal součástí 52. pontonového pluku. V jeho rámci působila lodní rota, kterou tvořila četa bojových člunů a četa minových člunů. V roce 1957 byla rota reorganizována na rotu říčního zatarasování a o dva roky později byla jednotka zrušena. K reálnému nasazení lodí nikdy v historii nedošlo.

2) Vyhraná první a poslední námořní bitva

O skutečném československém válečném námořnictvu, jak již bylo řečeno, nemůže být řeč. Přesto by ale bylo nefér nezmínit poněkud neoficiální námořní jednotku, která se živelně zformovala v rámci legií na ruské frontě v průběhu první světové války. Námořní oddíl československých legií se zformoval v roce 1918 ve Vladivostoku a disponoval dvěma parníky a ledoborcem. Sloužil většinou k dopravním a zásobovacím účelům, ale zúčastnil se i jedné bitvy.

lod1.jpg

Bolševiky ovládaná loď Bajkal, který byla potopena československými legionáři pod vedením generála Radoly Gajdy, čímž byla vyhrána jediná československá námořní bitva. (Foto: wikipedia.com)

16. srpna 1918 došlo k bitvě na Bajkalském jezeře. Ta byla jedinou bitvou, v níž českoslovenští námořníci bojovali pod vlastní vlajkou. Zde legionáři s trojicí houfnicemi ozbrojených lodí Sibirjak, Burjat a Feodosia provedli výsadek do týla bolševiky okupovaného přístavu, jeden parník Sovětů potopili a zbylé donutili k útěku. Dá se tak s lehce ironickým úsměvem konstatovat, že Československo čistě statisticky vzato bylo jedinou zemí se 100% úpěšností své válečné námořní flotily.

3) Obchodní námořní velmoc bez moře

Československé válečné loďstvo sice nikdy nezazářilo, ale to rozhodně nemůžeme říct o námořní flotile obchodní. Mezinárodní akciová společnost Československá námořní plavba byla založena v roce 1959. Československo využilo toho, že i jako stát bez mořského pobřeží mohlo provozovat námořní plavbu. Rejstříkovým přístavem byla Praha, nicméně československé lodě měly pronajatá místa v přístavech v Hamburku a Štětíně. Důvodem úspěchu československé obchodní flotily bylo i to, že v té době nebyla Čína členem OSN a nesměla tak provozovat vlastní námořní lodě. Mnoho z těch českých tak bylo vystavěno na objednávku a z peněz Číny, ale provozováno pod naší vlajkou.

lod2.jpg

Loď Vítkovice byla se svými 210 metry největším předrevolučním československým plavidlem. Nakonec skončila sešrotována na Tchajwanu. (Foto: wikipedia.com)

Obchody s Čínou, ale i například s Kubou, udělaly svého času z Československa stát bez moře s největší námořní flotilou obchodních plavidel na světě. Lodě pro naši flotilu byly stavěny v Jugoslávii, Polsku, Bulharsku nebo Japonsku a během existence se jich pod československou vlajkou vystřídalo několik desítek. Některé dostalo Československo jako protihodnotu: například loď Kladno za vytěžený antracit ve Vietnamu nebo do té doby největší moderní loď Vítkovice za vytěženou železnou rudu v Etiopii. Před sametovou revolucí čítala flotila 14 lodí. Českoslovenští námořníci a kapitáni navíc byli pro své schopnosti ceněni a nebylo výjimkou, že ostatní státy ty nejlepší přeplácely, aby přešli do jejich služeb.

4) Privatizace hrobařem námořní plavby

Pád komunismu přinesl zlaté časy pro většinu národa, ale bohužel ne pro československou a následně i českou námořní flotilu. Divoká devadesátá léta s sebou přinesla i kupónovou privatizaci, která se stala posledním hřebíčkem do rakve námořní plavby. V roce 1992 po první privatizační vlně se vlastníky staly společnosti FINOP, Čechofracht, asi 50 privatizačních fondů, restituční fond a asi 20 tisíc držitelů investičních kuponů a zaměstnaneckých akcií. Do roku 1995 se tehdy už České námořní plavbě dařilo, kupovala a provozovala nové lodě a investovala do několika servisních, obchodních či plavebních dceřiných společností, z nichž některé byly určeny k provozování jednotlivých lodí.

lod4.jpg

Kupónová privatizace v 90. letech přivedla mnoho lidí na mizinu. Potopit dokázala i českou námořní flotilu. (Foto: ceska-justice.cz)

Druhé privatizační vlny se rozhodl chopit nechvalně proslulý Viktor Kožený. Majoritním akcionářem se stala jeho společnost Stratton Investments spojená s podvodnými Harvardskými fondy. Události pak nabraly rychlý spád. Nákup České námořní plavby se ukázal být obřím tunelem, společnost musela prodávat jednotlivé lodě a i po prodeji celé flotily se ocitla v gigantické ztrátě. Většina nových vlastníků lodí namísto českých posádek nasadila na lodě mnohem levnější posádky ze zemí třetího světa. Na některých lodích ve vlastnictví německého rejdařství MST se ale stále plaví ryze české posádky. Bohužel ale již pod cizí vlajkou.

5) Budoucnost by nemusela být jen recesí

Nemá cenu si cokoliv nalhávat. Přiznejme si realitu, že česká námořní flotila je mrtvá a tím, kdo ji zabil, byla divoká privatizace. Kromě smutných vzpomínek pamětníků slavných časů dnes námořní plavba přežívá snad už jen v hlavách recesistů. Například Lidové noviny na apríla uveřejnily zprávu o tom, že Česko se chystá investovat 60 miliard do výstavby letadlové lodi Tatíček Masaryk. Ač datum nasvědčovalo tomu, že se jedná o vtípek, našlo se dost lidí, kteří byli ochotní falešné zprávě uvěřit.

lod3.jpg

Fiktivní letadlová loď z dílny recesistů z Lidových novin. Dočkáme se v budoucnosti také nějaké skutečné lodi? (Foto: lidovky.cz)

Je ale obnova českého loďstva skutečně utopií? Vzhledem k tomu, co s ním napáchala privatizace, tak bohužel nejspíše ano. I zde ale platí ono známé nikdy neříkej nikdy. NATO po členských státech vyžaduje větší investice do obrany a myšlenka alespoň malých obranných lodí, které by doprovázely obchodní plavidla jako ochrana před piráty a teroristy, není zas až tak úplně nesmyslná. Historie ukázala, že ač jsme národem „suchozemských krys“, tak jako námořníci si dokážeme získat věhlas a úctu. Třeba se ještě jednou dočkáme.

Zde si můžete připomenout příběh československé lodi Lidice, která způsobila diplomatickou roztržku s Francií.