Komentáře na Novinkách

Pouhý týden před svou smrtí posílal Karel Čapek jeden ze svých posledních dopisů. Nebyl dlouhý, byla to pouze rychlá odpověď na korespondenci, kterou dostal. „Milý pane, děkuji za Vaše dopisy. Dostávám mnoho takových, je vidět, že naše národní svědomí nespí. Myslím, že se už nemusíme bát toho nejhoršího: že by se jednou naší generací pohrdalo.“ Doufejme, že právě s tímto pocitem odešel Čapek na onen svět. Určitě měl ale spoustu důvodů pochybovat.

Jeden z největších českých spisovatelů byl postavou první republiky a stejně jako umírala ona, scházel i on. Nebyl nikdy symbolem zdraví a kondice, ale koncem roku 1938 se ke všemu přidal ještě silný stres z toho, jak ho jeho vlastní tolik milovaný národ vidí. Dopisy, které celoživotnímu demokratovi chodily, byly v podstatě stejné jako to, co si dneska můžete přečíst na Facebooku nebo v komentářích na Novinkách. Jen gramatika byla tenkrát trochu lepší.

mohlo by vás zajímat

Jak bratři Čapkové vytvořili mediální legendu: Práce v Lidových novinách je nakonec oba stála život

V prosinci onemocněl Čapek chřipkou, ke které se mu ještě přidal zánět ledvin, jeho stav se zlepšoval a zhoršoval. Na Boží hod ho ještě manželka Olga nutila zpátky do postele. Poslechl sice, ale řekl jí: „To ti doktor neřekl, že už je mi lépe?“ Před sedmou večerní byl mrtev. Jeho bratr Josef údajně nad mrtvým tělem pronesl: „Ten Karel měl vždycky v životě štěstí. Dovedl i včas zemřít. Už ho nic dobrého nečekalo. Uvidíte, že to za něj já odsedím v koncentráku.“

Pohřeb legendy

Národní divadlo, které hrálo Čapkovy hry, nevyvěsilo černý prapor. Státní pohřeb se nekonal. Jak později řekl Ferdinand Peroutka: „Protože ho nikdo nechtěl pohřbít, ujala se ho katolická církev a uložila ho na svém hřbitově.“ Olga Scheinpflugová dostala množství kondolencí, jednu dokonce od Emila Háchy. Rakev nesli k hrobu mimo jiné právě Peroutka nebo pátečník Karel Steinbach.

Ten hrob byl původně určen pro Karla Hynka Máchu, který tam měl být přesunut. Čapkův šéfredaktor z Lidovek Eduard Bass napsal, že „za básníka, který se uštval při požáru města, přišel básník uštvaný při požáru své země“.

mohlo by vás zajímat

Karel Čapek to měl se ženami těžké. Podepsala se na něm matka i sestra, do ženění se nehrnul

Rozloučit se s ním přišla velká část intelektuální elity… ale ne celá. Nad demokracií v Československu už se smrákalo. Zajímavostí je, že Němci sice plánovali Čapkovo zatčení, ale nevšimli si, že je po smrti, takže ho do domku v Dobříši přišli zavřít až v březnu následujícího roku. Josef Čapek se pochopitelně nemýlil, strávil v koncentračních táborech téměř šest let a zemřel jen pár týdnů před osvobozením.

Téměř bez nadsázky se dá říct, že toho 29. prosince 1938 se pohřbívala duše Československa. Ale k tomu nejhoršímu naštěstí nikdy nedošlo: že by se jednou jeho generací pohrdalo.