Dlouhá linie obchodníků
Víte, abyste mohli být úspěšným podnikatelem, musíte mít velký talent a musíte být… duševně trochu jinde. To už asi patří k řemeslu. A většinou se tyhle věci projevují od dětství. Tak třeba rodina Mattoni měla doma papouška. Ukřičenou bestii, malému Heinrichovi neuvěřitelně lezla na nervy. Takže se jednoho krásného dne prostě sebral, vzal klec i s ptákem a vyrazil ho prodat. Doma málem dostal výprask, ale nestalo se, protože tu starou vypelichanou věc prodal za celých deset stříbrných. Vidíte? Nepopiratelný obchodní talent, ale trochu dick. Už od dětství.
Možná vás trochu matou jména. Mattoni byl totiž Čech s italskými kořeny a německým křestním jménem. On byl obecně hlavně Evropan, nebo spíš člověk c. k. mocnářství. Ale pro jeho rodinu i pro něj konkrétně byl určující především karlovarský kraj. Jeho předek se tam přestěhoval už v sedmnáctém století jako italský obchodník s citrony a rodina se od té doby z malebné krajiny plné minerálních pramenů nehla.
Svobodný pán
Právě ty prameny měly být pro Heinricha naprosto určující. V lázních Kyselka nedaleko Karlových varů se totiž stáčela místní minerální voda a prodávala se do celé republiky i různě po světě. Tak například řecký král Ota I., který se v lázních léčil si nechal domů převézt ohromnou zásobu minerálky a dokonce po něm byl pojmenován jeden z místních pramenů. Kyselka vyprodukovala za rok skoro čtvrt milionů lahví. A pak vstoupil na scénu Heinrich Mattoni.
Jednak zmodernizoval výrobu a hlavně investoval do chytrého marketingu. Z hliněných lahví přešel na klasické zelené skleněné flašky, vtiskl minerální vodě nejenom své jméno, ale i dnes všemi rozpoznatelný znak svého rodu, rudou orlici. Mattonka se stala tak populární, že si ji oblíbila i císařovna Sisi, manželka Františka Josefa I., který udělal z Heinricha nejdřív dvorního dodavatele minerálních vod a později i komorního dodavatele samotné císařské rodiny. Vídeňské úspěchy česko-italského podnikatele nakonec vyvrcholily roku 1889, kdy byl povýšen do šlechtického stavu.
V roce 1910, kdy Heinrich Kaspar von Mattoni zemřel, byla stáčírna mamutí akciovkou, která produkovala deset milionů lahví minerálky ročně. Ani dvě světové války a čtyřicet let komunismu pak nedokázaly strhnout odkaz jednoho z nejvýznamnějších československých podnikatelů, a jak dobře víte, Mattonku pijeme dodnes. Dnes vlastní stačírnu v Kyselce italská firma, takže tradice pokračuje. A nejenom ta národností, ale i tradice úspěšného marketingu.
Každý přece pochopí, na co odkazujeme, když řekneme, že Mattoni už není.