Celý případ objevil v archivech badatel a novinář Jaroslav Mareš, kterému tímto děkuji.

Hned na začátku si ujasněme pojmy, jimiž se budeme zabývat. Okultismus je nauka, která se obecně zabývá výzkumem tajných, dosud nevysvětlených sil. Spiritismus je zaměřen na posmrtný život a případný kontakt s dušemi nebožtíků, důležitá je víra v reinkarnaci, zatímco spiritualismus v reinkarnaci nevěří. Ze vzpomínek rabína Karla Sidona můžeme vyčíst, že prvorepublikové studio Barrandov bylo plné lidí zabývajících se mystikou. Dělili se právě na dva tábory, které spolu soupeřily – okultisty a spiritisty. V tomto článku se budeme zabývat spiritistickou seancí.

Otcem spiritismu je Allan Kardec, u nás můžeme považovat za průkopníka Karla Sezemského, který se usadil v Nové Pace a organizoval spiritistické hnutí. Vydával také časopis Posel záhrobní. Jeho usedlost u Nové Paky zvaná Na Duchárně ještě stojí (i když je po rekonstrukci). Velký rozmach spiritismus zažil za první světové války. Lidé se snažili dozvědět, zda je jejich blízký stále naživu. Po válce, za první republiky, nastal nebývalý rozmach a o spiritismus se zajímalo až 300 000 lidí. Spiritisté měli tradičně největšího nepřítele v církvi a také je nenáviděli ateističtí komunisté, své pohrdání dávali také aktivně najevo.

V červnu roku 1926 byli v Liberci spiritisté napadeni německými komunisty. Také napsali hanlivý článek do svého stranického časopisu Vorwärts, ve kterém označili spiritismus za hloupost. Autor daného článku byl dělník pracující v továrně Rudolfa Klause v Nádražní ulici v Liberci. Do oken továrny začala padat nejdříve zrnka písku, poté celé kameny. Podivné jevy však pokračovaly. 10. června 1926 vyšel účetní z místnosti, uzamkl ji a v tu chvíli se mu objevila účetní kniha pod nohama. Poté se začaly samy otevírat další účetní knihy a přemisťovaly se také vázy. Další den se podle svědectví dělníků ozývaly ze sklepa výstřely, které následoval dým a plameny – žádný požár však nevznikl.

mohlo by vás zajímat

Jiří Arvéd Smíchovský: Příběh malostranského Fausta, který pracoval pro gestapo i StB

Daleko zajímavější je případ z pražských Vinohrad. Vše se událo 13. března 1929 v ateliéru známého sochaře Jaroslava Fojta. V Praze tou dobou pobýval Jovan Jović, který byl známý tím, že při seancích sloužil jako médium. Fojt se tedy rozhodl uspořádat seanci u sebe v ateliéru, v té době to byla v uměleckých kruzích jakási móda, velice podobná večírkům. Ostatně seance byla většinou jakýmsi završením bujarého veselí, ne vždy skončila bez následků, jak brzy uvidíme. Mezi pozvanými přáteli byl dokonce T. G. Masaryk, který se však nedostavil. Přišly však jiné osobnosti – Josef Svatopluk Machar, boxer Jaroslav Kovanda, spisovatel Vojtěch Rozner, boxer Jára Svoboda a také několik dam, které si však přály zůstat anonymní, takže je dobový článek nezmiňuje. Pisatel tohoto článku byl také hostem (článek vyšel v 64. čísle Poledního listu z března 1929), jeho jméno se bohužel nepodařilo zjistit, podepisoval se iniciály V. R. Když již byli všichni připraveni, seděli u stolu a drželi se za ruce, seance začala. První duch, kterého vyvolali, byl zemřelý Fojtův kamarád z dětských let. Spáchal sebevraždu otrávením. Když si médium začalo stěžovat, že je mu zle a má bolesti břicha, všichni užasli. Další duší byl zemřelý herec Jára Sedláček, následně vyvolali duši ministra financí Aloise Rašína, jenž se stal obětí atentátu. Ten jim řekl leccos o nedaleké budoucnosti – budou se zdokonalovat kanalizace a silnice budou stavěny z úplně nového materiálu, také důrazně varoval, aby si národ dal pozor na Němce. Zúčastnění jsou v podobném transu jako médium, chceme Ramsese II. nebo faraona, vykřikne někdo a ostatní souhlasí. Rašín ústy média varuje přítomné, že je to špatný nápad. Povolají jej znovu, ale Rašín opět odmítne s varováním, aby si vzpomněli, co je to posmrtný život Egypťanů. Účastníci seance však trvají na svém. Na chvíli nastalo ticho. Poté začalo médium křičet nesrozumitelnou řečí. Vřískot byl silnější a silnější, dva přítomní boxeři uchopují vší silou médium v podpaží. Oba jsou velice statnými sportovci, ale s Jovićem ani nehnou. V tu samou dobu se za plentou v zadní části místnosti ozývají rány, jedna větší než druhá. Část hostů běží ke dveřím, ty jsou však zamčené, jak zjistí. Účastníci mají pocit, že na ně padá strop. V místnosti také zhasnou svíčky a není možno nalézt klíče od dveří. Médium pokračuje ve svém řevu. Zničehonic se znovu rozsvítí žárovka a Jović sedí bezvládně na židli, sesunutý jako zmožený alkoholem. Vyděšení účastníci seance také vidí, co způsobilo rány. Všechny Fojtovy sochy s egyptskou tematikou jsou rozmlácené – hlava egyptského vyslance spadla z police na zem na obličej, jiná socha egyptského státníka se obrátila obličejem vzad, velká sádrová socha sedící Egypťanky přišla o všechny údy, které leží na zemi, jiná kovová socha leží povalená a u oka má rudou kapku (snad krve?). Jeden z boxerů, Jára Svoboda, poté pro zmíněné noviny prohlásil: „Já na tom byl poprvé a naposled, i kdyby mi slibovali království nebeské, nechci už nic podobného vidět.“

Sám autor napsal poté k této události ještě jeden článek s názvem „Kdo z nás první zemře?“. V něm vysvětluje, že se na seanci dostavil, aby se poté v článku účastníkům a také všem, kdo ve spiritismus věří, vysmál. Zrekapituluje všechny události, přiznává, že má strach usnout, aby na něj nezaútočil okolní nábytek. Stále si klade otázku, jak je to vše možné, v článku také naráží na možnost prokletí, které si účastníci ze seance odnesli.

ZDROJE:

badatele.net, wikipedie