Nazvat účast patologa Henriho Thioneta na vyšetřování Jeanne Weberové šťastnou náhodou pro tuto vražedkyni by bylo přehnané. Osud však zařídil, že kvůli odborníkově přílišné sebedůvěře přišlo o život několik dalších dětí. Psal se rok 1905 a vědecký výzkum v oblasti zločinů na dětech byl teprve v začátcích. Co se vlastně tehdy stalo?
Největší omyl ve Francii
Dne 5. dubna 1905 dorazila do nemocnice Bretonneau poblíž francouzské Paříže zoufalá matka s půlročním synem. Dítě mělo modrou barvu a velmi těžce dýchalo. Lékař dr. Saillant diagnostikoval záchvat dušnosti, stabilizoval chlapce a při pohledu na zarudlou čáru na jeho krku se matky zeptal, co se vlastně stalo. Ta uvedla, že byla se švagrovou na návštěvě u další příbuzné Jeanne Weberové. Jeanne je požádala, aby zašly něco koupit do obchodu, a půlroční chlapec mezitím zůstal v její péči. Když se po deseti minutách vrátily domů, našly chlapce lapajícího po dechu s pěnou u úst a Jeanne, která mu svírala hrudník pod košilkou. Matka ho rychle vyrvala z jejího sevření a utíkala s ním do nemocnice. Vyděšený lékař se navíc dozvěděl, že během března v dělnické čtvrti Goutte d'Or náhle zemřely čtyři další malé děti, a vždy u toho byla přítomna třicetiletá „pečovatelka“ Jeanne Weberová.
Saillant případ nahlásil okamžitě policii. Vyšetřování ukázalo, že lékaři případy uzavřeli jako úmrtí způsobená záškrtem nebo křečemi. Weberová byla zatčena a následně bylo nařízeno exhumování těl. Tisk začal o případu psát jako o „ježibabě z Goutte d'Or“ a vše nasvědčovalo tomu, že medicína dokáže určit stopy zardoušení. Například krevní skvrny na průdušnici, překrvení plic či otlaky na krku byly důkazem. Přesto nejuznávanější francouzský patolog, dr. Henri Thionet, takové známky neodhalil a potvrdil diagnózy uvedené v úmrtních listech.
Pitva Jeanne Weberovou očistila, ale v její čtvrti už jí nikdo nevěřil. Po několika týdnech se proto ztratila neznámo kam. O dva roky později, 16. dubna 1907, ve vsi Villedieu jižně od Paříže, vyhledala lékaře dvanáctiletá Louise. Její mladší bratr August byl ve vážném stavu, sotva dýchal, prý kvůli přejedení na sousedské svatbě. Když lékař dorazil, našel devítiletého syna rolníka Bavouzeta už mrtvého. Lékař zaznamenal rýhu na krku a upozornil policii, která však případ odložila. Podle vyšetřovatelů otisk způsobil posmrtně příliš těsný límeček na košili, který uvázala rodinná hospodyně, paní Moulinetová. Jenže den po pohřbu přišla sestra zesnulého chlapce znovu na policii. Ve věcech neoblíbené hospodyně našla výstřižky z novin o procesu z roku 1905. Ukázalo se, že Jeanne Weberová a paní Moulinetová jsou jedna a tatáž osoba.
První pitvu provedli místní lékaři a došli k závěru, že chlapec byl uškrcen. Nastala však zásadní chyba. Na návrh obhajoby a navzdory protestům vyšetřujícího soudce byla nařízena druhá pitva pod vedením slavného dr. Thioneta. Ten zcela popřel závěry první pitvy a označil příčinou smrti tyfovou horečku. V lednu 1908 byla Weberová znovu propuštěna kvůli nedostatku důkazů.
Dne 8. května 1908 se v hostinci v městečku Commercy ubytoval dělník Bouchery se svou ženou. Večer odešel jednat o práci v lomu, zatímco jeho manželka zůstala v hostinci a hrála si s desetiletým synem hostinského, Marcelem. Později požádala, zda by chlapec nemohl spát v jejím pokoji, protože se sama bojí. Kolem desáté hodiny uslyšel host z vedlejšího pokoje dětský křik. Společně s hostinským vyrazili dveře a objevili děsivou scénu. Marcel ležel mrtvý na posteli, která byla celá od krve. Na krku měl stopy po škrcení, z úst mu tekla krev a jazyk měl rozkousnutý. Vedle těla seděla Boucheryová s krví na rukou i na spodničce a tvrdila, že si na nic nevzpomíná. Při prohlídce jejích věcí četníci našli dopis od právníka Jeanne Weberové, ve kterém jí gratuloval k propuštění. Teprve poté žena přiznala, že je ona nechvalně známá Jeanne Weberová.
Tentokrát už doktor Thionet nebyl k pitvě přizván. Přesto vydal vlastní zprávu, ve které uvedl, že Weberová Marcela skutečně uškrtila, ale v předchozích případech je podle něj nevinná. Tím však ztratil nejen odbornou důvěryhodnost, ale i lidskou autoritu. Jak se mohl tak fatálně zmýlit? Vědecké poznatky o škrcení a rdoušení vycházely ze studií na dospělých obětech, zatímco dětské tělo reaguje odlišně. Otlaky na krku často mizí a krevní známky se vstřebávají. Thionet, jako akademický rutinér, si tuto skutečnost neuvědomil. Přiznat chybu pro něj však nepřipadalo v úvahu. Jeanne Weberová byla nakonec uznána vinnou, ale prohlášena za šílenou, a odsouzena k umístění v psychiatrické léčebně Mareville v Nové Kaledonii. Ani příjemné klima ji zde zjevně neudrželo spokojenou. V létě roku 1918 spáchala sebevraždu oběšením.
Zdroje informací:
https://www.encyclopedia.com/women/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/weber-jeanne-1875-1910
https://murderpedia.org/female.W/w/weber-jeanne.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Jeanne_Weber
Podobné články
Doporučujeme
